Šaty s křehkostí skla navrhl Černý. "Říkám jim třetinka," má jasno Geislerová

Herečka Aňa Geislerová se na červeném koberci 59. ročníku karlovarského filmového festivalu objevila ve večerních šatech, které vzbudily zasloužený rozruch. Osm kilogramů vážící model byl posetý více než deseti tisíci krystaly od Preciosy a doplněný stovkami ručně broušených skleněných kapek, vyrobených ze zrecyklovaných lahví plzeňského piva ve sklárně Moser. Tento jedinečný kousek vznikl na zakázku pro Pilsner Urquell z ateliéru návrháře Jana Černého, který se postaral o originální design.

Jak na vás napoprvé zapůsobil nápad, že Pilsner Urquell udělá skleněné šaty ze svých lahví?

Měla jsem z toho opravdu radost. Tyhle větší, slavnostní akce si vždycky užívám, ale nejvíc pro mě znamená, když se z jednorázového projektu stane něco dlouhodobějšího. Upřímně, myslela jsem si, že naše první „pivní“ spojení s šaty, bylo takové velké finále. O to víc mě překvapilo, že na to navazujeme a posouváme to ještě dál.

Jaký je pocit mít je na sobě? Byly pohodlné?

Čekala jsem, že šaty budou těžké. Jejich lehkost mě překvapila. Na druhou stranu jsou hodně ‚slyšet‘, protože při každém pohybu cinkají skleněné kapky, které jsou na nich našité.

»Prohlédněte si fotky v galerii«

Jak se vám šaty osobně líbí? Jaký je váš módní vkus – jste spíše pro experimenty, nebo tradiční pojetí módy?

Jedná se o výjimečné příležitosti, ke kterým patří výjimečné šaty. Ale v běžném životě jsem spíš kalhotový a oblekový typ. Preferuji pánský styl, saka, svetry. Řekla bych, že je to takový trochu ležérní, možná až neutrální styl. Právě proto si pak naplno užívám chvíle, kdy mě někdo oblékne, učeše a nalíčí.

Jaká byla spolupráce s Honzou Černým? Sledovala jste jeho práci už předtím? Zasahovala jste do procesu?

Spolupráce s Honzou proběhla opravdu hladce. Potkali jsme se, myslím, třikrát a už v prvním návrhu trefili něco, co mi sedělo. Neměla jsem k tomu téměř žádné připomínky, spíš jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne. Pak přišla jedna, dvě zkoušky a bylo hotovo. Všechno se vyvíjelo naprosto přirozeně. Na návrhu se podílel i návrhář Boris Král, který vytvořil nádherný vnitřní korzet. Já tím celým procesem prošla vlastně velmi jednoduše, o to víc práce měli oni. Honzovu tvorbu samozřejmě znám, jeho kolekce pro olympijský tým se mi moc líbila. Jeho modely nosí i někteří moji mladší kolegové. Rozhodně patří k návrhářům, které nelze přehlédnout.

Co pro vás znamená vyjít na červený koberec? Má to pro vás nějakou symboliku?

To je dobrá otázka. Pro mě je červený koberec taková rozkoš. Není to nutně součást práce, spíš forma prezentace. Vnímám to jako třešničku na dortu. Přijde mi to milé, trochu legrační, a vlastně i jako odměna. Obzvlášť když člověk nemá často přímý kontakt s publikem, já třeba skoro nehraju divadlo. Na červeném koberci se mohu potkat s fanoušky.

Zažila jste tenhle rituál už mnohokrát. Je to pro vás pořád stejně silné? Nebo se to nějak proměňuje?

Nemyslím si, že by se to nějak proměňovalo. Kamarádi si ze mě dělají legraci – jeden dokonce vymyslel výraz ‚nervózní jako Geislerka za bouřky‘. Prý když blikají blesky, nevím, kam se otočit. Ale ke mně to patří. Když jsem byla malá, představovala jsem si, že přesně tohle herečky dělají. Chodí na akce, fotí se, jsou upravené a naparáděné.

»Prohlédněte si fotky v galerii«

Neměnila byste…

Neměnila. Ale zároveň si uvědomuji, že je to pomíjivý, prchavý okamžik. Právě kouzlo chvíle, přítomnosti. Není v tom žádný hlubší přesah, jen čistá radost. A i jako divák si myslím, že je hezké se na to dívat. Je to rituál, který k filmu a festivalům prostě patří.

Už jste zmiňovala, že jste vlastně podruhé vynesla šaty vytvořené ve spolupráci se značkou Pilsner Urquell. Jaké to pro Vás je?

Porovnávat úplně nechci, ale první šaty jsem si vždycky představovala jako „pivní pěnu“. Cítila jsem se v nich jako Venuše vystupující z pěny. Že byly skutečně z piva, to bylo překvapivé. Ohlas byl nesmírný, což naznačuje, že to opravdu oslovilo národ pivařů. Nové šaty mi ale přijdou úplně jiné. Připomínají mi skleněnou lahev – barvou, zvukem i siluetou. Jsou jiné, odvážné. Jsem zvědavá na reakce. Nikdy nevíte, jestli se lidem zalíbí. Ale pro mě jsou krásné, a to mi stačí.

Jak se těšíte na letošní ročník filmového festivalu ve Varech?

Těším se moc. Jsem také ráda, že mám vyřešené šaty na červený koberec. Všechno je připravené, nemusím se bát, že budu vybírat jen z toho, co zbylo.