Kosmetika hrála ve starověkém Egyptě významnou společenskou i duchovní roli, a její aplikace byla často natolik propracovaná, že si bohaté ženy i šlechtičny najímaly vlastní služky, které se staraly výhradně o jejich vzhled. Tyto ženy měly na starosti přípravu koupelí, masáže s vonnými oleji, aplikaci líčidel, ale i míchání mastí a parfémů. Byly znalé použití jednotlivých ingrediencí a dokázaly přizpůsobit péči stavu pokožky, věku i aktuálnímu ročnímu období. Nešlo tedy jen o služky v běžném slova smyslu – spíše o zkušené pomocnice, které měly roli, kterou bychom dnes přirovnali ke kosmetičkám, aromaterapeutkám nebo vizážistkám.
V hrobech vyšších vrstev byly často nalezeny celé kosmetické soupravy – alabastrové flakonky, palety na míchání barev, pinzety, štětce, škrabky i zrcadla z leštěného kovu. Tyto předměty napovídají, že každodenní rituál krásy byl nejen důkladný, ale i esteticky promyšlený a pravděpodobně doprovázený vůněmi, hudbou či modlitbami. Péče o tělo byla vnímána jako projev kultivovanosti a spojení s božským řádem. Dnešní vizážistky a kosmetičky mají v egyptských kosmetických služkách své skutečně dávné předchůdkyně – ženy, které se stejně jako ony věnovaly detailní a láskyplné péči o krásu druhých.
