Moniku u Extrémní proměny provázely potíže, rozchod i strach z rakoviny. Zvládla to?

Obezita nebyla ovšem jediný problém, se kterým se během dospívání musela vypořádat. 

„V šestnácti jsem se opila a přišla jsem o panenství s někým, koho vůbec neznám,“ mluví dál Monika o sexuálním zneužití. „Byla jsem člověk bezvládný, nejhorší byly tři týdny potom, kdy se mi opozdila menstruace, měla jsem strach, abych nebyla těhotná. Teď po čtrnácti letech si říkám, kéž bych byla…“

Jejím velkým snem, ve kterém zrovna nadbytečná váha brání, je mít miminko. S partnerem Petrem ovšem procházejí krizí: kvůli vzdálenosti jsou spolu jen málo, mají problémy s komunikací a velkou výzvou pro ně bude také třítýdenní bootcamp. Právě během něj se Monika sama sebe ptá, jestli má tento vztah šanci přežít. 

„Přemýšlím, co asi dělá můj chlap, jestli na mě nezapomněl, jestli mě má pořád rád. Krizi ve vztahu máme proto, že máme jiné priority a pořád se mnou nekomunikuje. Chybí mi, hrozně moc,“ zoufá si Monika. Petr jí nepřijde přivítat ani u návratu domů, což se později vysvětlí tím, že byl v práci. Jenže ani v průběhu dalšího půl roku necítí z jeho strany dostatečnou podporu a nakonec jdou přece jen od sebe.