Jednatřicetiletá Monika Blažková se vždy starala víc o ostatní než o sebe. Tomu odpovídá i její povolání – pracuje totiž v nemocnici jako zdravotní sestra. Náročný harmonogram, nedostatek pohybu a hlavně špatné stravovací návyky přispěly k tomu, že dospěla do stadia extrémní obezity.
„Práce všeobecné sestry je i posláním, tak jak to všichni skloňují, ale také musíme být z něčeho živí. Pro mě je ale lehčí starat se o ostatní než o sebe,“ přiznává Monika. „Můj pracovní den je takový, že ráno vstávám o půl páté, o čtvrt na šest dojedu do práce. Pak máme překlady na klasické oddělení nebo třeba příjmy z operačních sálů, takže třeba nestíháme oběd. Kolega nebo kolegyně pro něj pak skočí a během tří minut se to někde na rožku sní. Na noční si objednáme třeba nějaký fastfood. Někdy je práce tolik, že to člověk ani nestihne.“
Fastfood v práci a nepravidelné stravování nejsou její jediné prohřešky, co se stravy týče. „U postele mám schovaný lískooříškový krém, ale ten je spíš na nervy. Problém jsou slazené limonády a třeba i těstoviny s lososem. Ty mám nejraději,“ vypočítává Monika.
