Zákulisí s Roxtarem: Když se dva abstinující alkoholici sejdou v baru

K Dominiku Turzovi alias DJ Roxtarovi jsem se dostala přes zpěvačku Ivu Frühlingovou. Jednou mi vyprávěla, že ho potkala v soukromém sanatoriu, kde se sama léčila s panickými atakami. Jeho příběh mě zaujal a hlavně zajímal i z osobního hlediska. Sama jsem abstinující alkoholičkou. Chtěla jsem vědět, jaká byla jeho cesta k abstinenci. K mému překvapení navrhl setkání v baru.

Na Dominikovi bylo poznat, že chce svůj příběh vyprávět s otevřeností a pravdami, které mohou zabolet. Sice se nechtěl pouštět do tématu svého dětství a vztahu s rodiči, což naprosto chápu, ale poprvé se někomu, kromě terapeuta, svěřil s tím, kde se vlastně vzala náklonnost k návykovým látkám. Bylo to právě v ranném věku, když se mu kluci ve škole začali smát, že není dostatečný chlap, protože není svalnatý a podle nich má i malé přirození. Bylo poznat, že je to jeho citlivé místo a od té doby se necítil nikdy dostatečně dost dobrý.

Sebevědomí si začal zvyšovat tím, že se často díval na dno láhve, zapaloval si jednoho jointa za druhým a bílý prášek nemohl nikdy chybět. „Dřív než alkohol jsem začal užívat marihuanu. Se svou první ženou jsme měli večerní rituály, ubalili jsme si jointa. Pak nám víc chutnalo, milovali jsme se, bylo to hrozně hezké. Bylo to natolik hezké, že jsem chtěl víc a víc. Já se to po pár letech dostal do takové fáze, že jsem si hned ráno ke kávě ubalil jointa. A před nástupem do léčebny jsem kouřil až dvacet jointů denně. Nepovažoval jsem to za drogu, že bych měl problém,“ přiznal Dominik s tím, že dnes bere „trávu“ jako návykovou látku, která vás může dostat na dno.

Věřím, že ale díky tomu, že odhaluje své nitro, pomůže nemálo lidem na cestě za abstinencí. I pro něj je to určitá terapie, jak se smířit s některými věcmi z minulosti. Vím ze svého příkladu, že cesta z pekla je velmi těžká a trnitá, ale světlo na konci tunelu existuje pro každého z nás. I já se snažila zapíjet nedostatečné sebevědomí, myslela jsem si, že jinak nikoho nezajímám. Ale věřte tomu, že tohle není řešení. Pokud se taky budete cítit, že nejste „dost“, nebojte se někomu svěřit. Lepší než se probouzet s morální kocovinou a větší nenávisti k sobě samému.