Za úsměvem Saxany se skrývá bolest: tři velké tragédie v životě Petry Černocké

Od klasické hudby upustila Černocká hned po ukončení studia, protože ji vnímala jako příliš konzervativní. Záhy po svém rozhodnutí získala angažmá v divadle Semafor. Začínala v souboru Grossmanna a Šimka ve hře Besídka v rašeliništi a o rok později přešla k Jiřímu Suchému a Jiřímu Šlitrovi. „Bylo to skvělé období mého života. Vystupovala jsem v nejprestižnějším divadle v Praze s neuvěřitelnými a nesmírně populárními kolegy. Měla jsem pocit, že se právě přede mnou otvírá oslnivá umělecká dráha, ve které to za pár let určitě mnohým ještě natřu,“ řekla Černocká v rozhovoru pro Deník.cz.