„Nebudu se uchylovat k tomu, že jsou chlapi měkcí, prostě to hůř zvládají," říká Geislerová

Road show Karavan je už druhým filmem, ve kterém se Anna Geislerová potkává s handicapovaným hercem v hlavní roli. Svou první zkušenost má z roku 1991, kdy natočila Requiem pro panenku. V té době jí bylo 14 let a jak sama říká, byla zahleděná jen sama do sebe.

Road movie se začala natáčet u italské Bologně a po dokončení zamířila do prestižní soutěžní sekce festivalu v Cannes. „Jenom tam být, jenom se tam dostat je hodně velký úspěch, obzvlášť pro Zuzanu i její budoucí tvorbu. Je to razítko absolutního talentu a úspěchu,“ řekla Geislerová v podcastu Nory Fridrichové.

Přestože si film neodnesl hlavní ocenění, zaujal jak diváky, tak i porotu a zařadil se mezi nejvýraznější debuty letošního ročníku. Snímek je svěží, emotivní a zároveň neuhýbá syrovosti. „Je fantastické, když víte, že váš zdroj je vedle vás na place. Zuzana je to moje síto pravdy, jestli to přeteče přes ní, tak je to dobrý. Ona vidí, jestli to vyjadřuje to, co ona chtěla sdělit, co cítila, co prožívala a jestli je to dostatečné," řekla ke svému výkonu Anna Geislerová.

„Autismus je životní okolnost, která je velmi složitá a komplikovaná. Starat se o dítě, které nekomunikuje, nemluví, je uzavřené ve svém světě, má úzkosti, strachy a nenechá vás vyspat, je velmi těžké,“ uvedla známá herečka. „Chlapi obecně komplikace obecně hůř zvládají. Závazky, věci, které nemají konec, nemají vývoj nebo horizont, smíření, že se to nějak změní nebo vyvine. To si myslím, že muži neumí. Jsou zvyklí řešit věci racionálně, logicky. V běžné výchově jsou dané časy, kdy má být maminka a kdy tatínek, ale v tomhle případě nemají to okýnko přesně dané. Protože tady je potřeba péče a lásky neustále," dodala Geislerová směrem k matkám samoživitelkám, které se starají o handicapované dítě. 

Symbolická nahota

Nahá scéna se objevuje v kontextu, který není prvoplánově erotický, ale spíš intimní a symbolický – ukazuje zranitelnost a odhalení ženy, která nemá kam uniknout, ani před sebou samou. Sama herečka už v rozhovorech uvedla, že nahotu vnímá jako součást hereckého řemesla, pokud má ve vyprávění svůj smysl. V Karavanu tak nahá scéna slouží spíše k dokreslení psychologického portrétu hlavní hrdinky než k provokaci. „Mě je to celkem jedno. V tomhle typu vyprávění to nelze přejít nějakou berličkou. V porovnání s tím, co musela ukázat Zuzana není kus mého prsu nebo zadku zas až taková odvaha,“ má jasno Geislerová. 

Zdroj: Nora Fridrichová, Total Film