Ljuba Hermanová se oficiálně narodila 23. dubna 1913 (reálně to mohlo být ale i v roce 1908) v Neratovicích a dostala jméno Luběnka. Otec Jan Hugo Herrmann byl úředníkem státní dráhy, její matka Anna milovala divadlo, takže s ní Ljuba odmalička hrála v ochotnických představeních.
Přelétavá Ljuba Hermanová: Potrpěla si na "zajíčky", plastiky i divoké večírky
Děvče z Neratovic

Čertovo kvítko

"Pokud mi paměť sahá, byla jsem vždycky kvítko z čertovy zahrádky. Lezla jsem po stromech, házela kamením a prala se s kdejakým klukem. Už ve čtyřech letech jsem se podhrabala pod nízkými vrátky a vydala se na samostatnou cestu do světa," vzpomínala Hermanová v knize … a co jsem ještě neřekla.
Konzervatoř? Ne, raději divadlo

Učila se také zpívat a hrát na housle, a tak se po gymnáziu přihlásila na konzervatoř. Ale ještě než na ni stihla nastoupit, měla první angažmá v divadle na Smíchově. Studium tak přehodnotila a už před dvacátými narozeninami se ocitla na jevišti. Ta později střídala stejně často jako muže. (Na fotce s mimem Ladislavem Fialkou).
Přelétavá diva

Prošla snad všemi pražskými operetními divadly a kabarety a také řadou mimopražských scén, mimo jiné v Bratislavě či ve Vídni. Voskovec a Werich ji také obsadili do satirické komedie Peníze nebo život, a pak jednu sezonu hrála i v jejich Osvobozeném divadle. „Myslím, že jsem se Werichovi líbila, ale mně se líbil spíš jemnější a romantičtější Voskovec. Ovšem randila jsem s oběma. Později jsem se dozvěděla, že si to pak v šatně stejně řekli,“ přiznala diva.
Máte kokain?

Do Ljubina života patřila také její velká kamarádka a po určitý čas i spolubydlící Adina Mandlová. Jejich divoké večírky, kde nechyběl ani kokain, se staly legendární.
Mohlo by vás zajímat: Mandlová na sebe vzala vinu za smrt člověka, spala s nacisty a štěstí našla u gaye
Máte kokain?

Do Ljubina života patřila také její velká kamarádka a po určitý čas i spolubydlící Adina Mandlová. Jejich divoké večírky, kde nechyběl ani kokain, se staly legendární.
Mohlo by vás zajímat: Mandlová na sebe vzala vinu za smrt člověka, spala s nacisty a štěstí našla u gaye
Život je jen náhoda...

Nesmrtelnou písničku Voskovce a Wericha Život je jen náhoda, s jejímž textem musela rezonovat, zpívala poprvé ve filmu Peníze nebo život z roku 1932. Ihned se stala představitelkou koketních, temperamentních žen a její parketou se stala opereta, v níž mohla naplno uplatnit vedle pohybového nadání i svůj čistý soprán. (Na fotce s Helenou Růžičkovou.)
Z jeviště do cihelny

Zatímco většina jejích kolegyň si za války zadala s nacistickým režimem, Hermanová, která byla po otci poloviční židovkou, se musela stáhnout. Nejprve pracovala jako pomocná síla v Lucernabaru, poté se stala dělnicí v podbabské cihelně.
Čtyři svatby a rozvody

Vdávala se (a rozváděla) čtyřikrát. Poprvé se vdala ve dvaadvaceti za mistra republiky v boxu Edu Hrabáka. Po válce se vdala za gentlemana a elegána Miroslava Lorence, který ji naučil vybraným způsobům. Jenže se nedokázal vyrovnat s jejím hektickým životním stylem. Jejím třetím manželem byl úspěšný architekt Jiří Dvořáček.
Manžel, nebo syn?

Když se narodil její poslední manžel Karel Šmídek, chybělo Ljubě pár měsíců do třicítky. Vzala si ho, když jí bylo dvaašedesát. Všichni její manželé byli mladší než ona, ale Šmídek už opravdu vypadal spíš jako její syn. „Nakonec jsem ho i oženila,“ vtipkovala později.
Chodící reklama

I v pokročilém věku vypadala o generaci mladší. Svým způsobem byla jednou z prvních propagátorek plastické chirurgie u nás, a to v době, kdy estetické zákroky v Československu byly víceméně v plenkách. Tím, jak vypadala, byla hotovou reklamou na plastické operace.
Starší o pět let

Když v květnu 1996 zemřela, bylo jí oficiálně třiaosmdesát. Ve skutečnosti prý ale byla o pět let starší. Po její smrti alespoň Luba Skořepová tvrdila, že si Hermanová už v útlém mládí vyběhala na úřadech změnu data narození. Celý život totiž chtěla působit mladší.





