Od páté do osmé třídy chodila Linda Rybová na taneční konzervatoř. I když tanec milovala, postupně zjišťovala, že je balet pro ni až příliš velký dril. „Vyžaduje opravdu velkou disciplínu, přišel mi příliš svázaný a nesvobodný, večer jsem přišla domů unavená v osm hodin večer a záviděla jsem ostatním dětem, které chodily ven,“ řekla herečka v rozhovoru pro Český rozhlas.
Dnes slaví půvabná herečka 50. narozeniny. Na to, jak s ní šel čas, se můžete podívat v naší galerii.
Ve čtrnácti letech šla na hereckou konzervatoř, kde si baletní disciplínu vykompenzovala. „Byla to devadesátá léta hned po revoluci a já jsem si to užila. Byly lepší věci na práci než jen chodit do školy. Někdy jsem i na sebe naštvaná, ale tak to prostě bylo a já toho nelituju,“ popsala herečka v rozhovoru pro Český rozhlas.
Princeznu v pohádce Žabí princ si zahrála v patnácti letech.
Dívku Aničku, kterou zakleje její matka k nepoznání, si zahrála v pohádce Anička s lískovými oříšky. Většinu filmu hraje v masce ovčí hlavy.
Díky svému éterickému vzhledu si Linda Rybová během své kariéry zahrála v několika pohádkách a v rozhovoru pro Český rozhlas se nechala slyšet, že je „starý pohádkář“. Když byly její tři děti malé, pouštěla jim klasické pohádky z DVD a ráda se s nimi na ně dívala.
V osmnácti letech začala hrát v Divadle pod Palmovkou, pak následovalo Divadlo Komedie a několik dalších divadelních scén. V Národním divadle hrála Markétu Lazarovou na motivy románu Vladislava Vančury.
V roce 1996 se objevila v klipu k písni Andělé skupiny Wanastowi Vjecy.
Jejím manželem je o sedmnáct let starší herec David Prachař, se kterým má tři děti – Rozálii (21), Josefínu (20) a Františka (16). Když spolu začínali chodit, byl Prachař ještě ženatý s herečkou Danou Batulkovou, se kterou má syna, rovněž herce Jakuba Prachaře a dceru Marianu Prachařovou.
„Děti si dlouho myslely, že když řeknu, že jdu večer hrát, jdu si hrát s jinými dětmi, protože jich už mám dost. A když jsem jim jednou pustila pohádku Anička s lískovými oříšky a Kytici, strašně se vyděsily a doteď na to vzpomínají jako na hrozně temnou chvíli. Špatně oddělovaly to, že jsem maminka a zároveň nějaká postava, a když se mi tam něco dělo, hrozně se bály,“ řekla Rybová v rozhovoru pro Český rozhlas.
V Brabcově Kytici na motivy legendární Kytice Karla Jaromíra Erbena si zahrála v povídce Vodník.
Za vedlejší roli Hany Pecharové ve válečném velkofilmu Tmavomodrý svět byla nominovaná na Českého lva za vedlejší ženskou roli.
Za vedlejší roli Hany Pecharové ve válečném velkofilmu Tmavomodrý svět byla nominovaná na Českého lva za vedlejší ženskou roli.
Od princezen se posunula například k roli zlé komtesy v pohádce O Ječmínkovi, která vychází ze staromoravské legendy.
Do nejširšího povědomí dostaly Lindu Rybovou seriály. Zahrála si například zdravotní sestřičku Kamilu Váchovou v Ordinaci v růžové zahradě, Violu Antošovou v Letišti nebo v seriálu Ohnivé kuře.
Když natáčela Ordinaci v růžové zahradě, měla dvacet natáčecích dnů v měsíci a o její malé děti se musela starat chůva. Od těch dob se ale herečka snažila práci vyvážit tak, aby mohla s rodinou trávit více času. Na nedostatek práce si však pořád stěžovat nemůže. „Já opravdu nestíhám vůbec nic," konstatovala před časem.
V posledních letech se pravidelně objevuje v nekonečném seriálu Ulice, kde zahrála zubařku Blanku Volákovou, dramatickou postavu, propadající závislosti na alkoholu.
„Blanka opravdu není jednoduchá postava, není na první dobrou sympatická a v něčem je hodně jiná, ale v něčem je hrozně cenná. Jsem ráda, že ji lidé byli schopní přijmout, zamyslet se, přehodnotit a mít s ní soucit a pochopení,“ uvedla herečka v rozhovoru pro Lifee. „U těch témat, která Blančina linka odkrývá a ve společnosti jsou, je to velmi důležité. Nabourala pohled na různá tabu a trochu změnila vnímání veřejnosti. Toho si opravdu cením.“
Linda Rybová se stará o svůj vzhled i o zdravý jídelníček, odmítá ale přísný diktát toho, co může a nemůže jíst, a chce se především cítit dobře. I v tom duchu několik let vedla a připravovala seriál Herbář v České televizi s herečkou a zpěvačkou Kateřinou Winterovou.
Snaží si tak v menších dávkách dopřávat téměř všechno – kávu s mlékem, chleba s máslem i bramborové knedlíky s kachnou.
„Když mám jednou za rok čas, tak se snažím chodit na jógu, protože mě všechno bolí a nemohu to vydržet,“ prozradila ještě ke svému životnímu stylu. Kromě toho běhá a věnuje se i cvičení pilates.
Volný čas ráda tráví s rodinou na samotě za Prahou, kde s manželem a dětmi ráda chodí do lesa a vaří. To je konec konců její velký koníček a nemá problém s jídlem experimentovat.
„Každému dělám něco jiného, protože každý má rád něco jiného. Tedy až na Frantu, ten sní všechno,“ pochvaluje si nejmladšího syna. Ačkoli ji to baví, někdy by ocenila i víc času sama pro sebe. „Někdy si říkám, že než dvě hodiny stát u sporáku, mohla jsem si raději číst knížku.“
