Od páté do osmé třídy chodila Linda Rybová na taneční konzervatoř. I když tanec milovala, postupně zjišťovala, že je balet pro ni až příliš velký dril. „Vyžaduje opravdu velkou disciplínu, přišel mi příliš svázaný a nesvobodný, večer jsem přišla domů unavená v osm hodin večer a záviděla jsem ostatním dětem, které chodily ven,“ řekla herečka v rozhovoru pro Český rozhlas.
Dnes slaví půvabná herečka 50. narozeniny. Na to, jak s ní šel čas, se můžete podívat v naší galerii.
Ve čtrnácti letech šla na hereckou konzervatoř, kde si baletní disciplínu vykompenzovala. „Byla to devadesátá léta hned po revoluci a já jsem si to užila. Byly lepší věci na práci než jen chodit do školy. Někdy jsem i na sebe naštvaná, ale tak to prostě bylo a já toho nelituju,“ popsala herečka v rozhovoru pro Český rozhlas.
Princeznu v pohádce Žabí princ si zahrála v patnácti letech.
Dívku Aničku, kterou zakleje její matka k nepoznání, si zahrála v pohádce Anička s lískovými oříšky. Většinu filmu hraje v masce ovčí hlavy.
Díky svému éterickému vzhledu si Linda Rybová během své kariéry zahrála v několika pohádkách a v rozhovoru pro Český rozhlas se nechala slyšet, že je „starý pohádkář“. Když byly její tři děti malé, pouštěla jim klasické pohádky z DVD a ráda se s nimi na ně dívala.
V osmnácti letech začala hrát v Divadle pod Palmovkou, pak následovalo Divadlo Komedie a několik dalších divadelních scén. V Národním divadle hrála Markétu Lazarovou na motivy románu Vladislava Vančury.
V roce 1996 se objevila v klipu k písni Andělé skupiny Wanastowi Vjecy.
Jejím manželem je o sedmnáct let starší herec David Prachař, se kterým má tři děti – Rozálii (21), Josefínu (20) a Františka (16). Když spolu začínali chodit, byl Prachař ještě ženatý s herečkou Danou Batulkovou, se kterou má syna, rovněž herce Jakuba Prachaře a dceru Marianu Prachařovou.
„Děti si dlouho myslely, že když řeknu, že jdu večer hrát, jdu si hrát s jinými dětmi, protože jich už mám dost. A když jsem jim jednou pustila pohádku Anička s lískovými oříšky a Kytici, strašně se vyděsily a doteď na to vzpomínají jako na hrozně temnou chvíli. Špatně oddělovaly to, že jsem maminka a zároveň nějaká postava, a když se mi tam něco dělo, hrozně se bály,“ řekla Rybová v rozhovoru pro Český rozhlas.
V Brabcově Kytici na motivy legendární Kytice Karla Jaromíra Erbena si zahrála v povídce Vodník.
Za vedlejší roli Hany Pecharové ve válečném velkofilmu Tmavomodrý svět byla nominovaná na Českého lva za vedlejší ženskou roli.
Od princezen se posunula například k roli zlé komtesy v pohádce O Ječmínkovi, která vychází ze staromoravské legendy.
Od princezen se posunula například k roli zlé komtesy v pohádce O Ječmínkovi, která vychází ze staromoravské legendy.
Do nejširšího povědomí dostaly Lindu Rybovou seriály. Zahrála si například zdravotní sestřičku Kamilu Váchovou v Ordinaci v růžové zahradě, Violu Antošovou v Letišti nebo v seriálu Ohnivé kuře.
Když natáčela Ordinaci v růžové zahradě, měla dvacet natáčecích dnů v měsíci a o její malé děti se musela starat chůva. Od těch dob se ale herečka snažila práci vyvážit tak, aby mohla s rodinou trávit více času. Na nedostatek práce si však pořád stěžovat nemůže. „Já opravdu nestíhám vůbec nic," konstatovala před časem.
V posledních letech se pravidelně objevuje v nekonečném seriálu Ulice, kde zahrála zubařku Blanku Volákovou, dramatickou postavu, propadající závislosti na alkoholu.
„Blanka opravdu není jednoduchá postava, není na první dobrou sympatická a v něčem je hodně jiná, ale v něčem je hrozně cenná. Jsem ráda, že ji lidé byli schopní přijmout, zamyslet se, přehodnotit a mít s ní soucit a pochopení,“ uvedla herečka v rozhovoru pro Lifee. „U těch témat, která Blančina linka odkrývá a ve společnosti jsou, je to velmi důležité. Nabourala pohled na různá tabu a trochu změnila vnímání veřejnosti. Toho si opravdu cením.“
Linda Rybová se stará o svůj vzhled i o zdravý jídelníček, odmítá ale přísný diktát toho, co může a nemůže jíst, a chce se především cítit dobře. I v tom duchu několik let vedla a připravovala seriál Herbář v České televizi s herečkou a zpěvačkou Kateřinou Winterovou.
Snaží si tak v menších dávkách dopřávat téměř všechno – kávu s mlékem, chleba s máslem i bramborové knedlíky s kachnou.
„Když mám jednou za rok čas, tak se snažím chodit na jógu, protože mě všechno bolí a nemohu to vydržet,“ prozradila ještě ke svému životnímu stylu. Kromě toho běhá a věnuje se i cvičení pilates.
Volný čas ráda tráví s rodinou na samotě za Prahou, kde s manželem a dětmi ráda chodí do lesa a vaří. To je konec konců její velký koníček a nemá problém s jídlem experimentovat.
„Každému dělám něco jiného, protože každý má rád něco jiného. Tedy až na Frantu, ten sní všechno,“ pochvaluje si nejmladšího syna. Ačkoli ji to baví, někdy by ocenila i víc času sama pro sebe. „Někdy si říkám, že než dvě hodiny stát u sporáku, mohla jsem si raději číst knížku.“
