

Herečka Jana Bernášková pokřtila svou už čtvrtou knihu, ve které opět řeší složitosti mezilidských vztahů. Ona sama s nimi má bohaté zkušenosti.
Ve společnosti mnoha přátel pokřtila herečka a spisovatelka Jana Bernášková svou v pořadí už čtvrtou knihu s názvem Tři hodiny lásky. A proč právě tři hodiny? „Tři hodiny jsou doba, po kterou, když jste pryč, nic se neděje, pak už začnete světu chybět,“ říká Bernášková, kterou to prý k psaní táhlo od malička.
„Na základce jsem bojovala s pravopisem, který pro tvůrčí psaní není tak podstatný, ale ty špatné známky mě dost limitovaly v sebevědomí. Psala jsem jako dítě divadelní hry pro dramaťak, ale úplně jsem na to zapomněla, před nedávnem mi to připomněla mamka. Na psaní jsem vždycky balila jen kluky, to bylo jediné, kde jsem to využívala,“ říká herečka s tím, že ve vydání její první knihy jí velmi podporoval její bývalý manžel.
Kromě talentu je podle jejích slov ale potřeba také hodně disciplíny. „Všichni říkají, že začnou psát, až budou mít čas, tak jim na to odpovídám, že se na to mají rovnou vykašlat. Psaní je o velké samotě a disciplíně. I když zrovna není inspirace, tak se to prostě musí vysedět,“ dodává Bernášková, která prý inspiraci čerpá ze svého okolí. V každé postavě je tak otisknutý reálný člověk, který slouží podle jejích slov jako koření. Že by knihy byly autobiografické, ale odmítá.
„O tom to není. Člověk nemusí všechno zažít. Autoři různých thrillerů taky nevraždí,“ popisuje se smíchem. Zároveň ale přiznává, že sama se v milostném trojúhelníku, což je téma její poslední knížky, v minulosti také ocitla. Jen prý neskončil tak dramaticky. Po svých zkušenostech už umí být ve vztazích tolerantní a nevěra by prý automaticky neznamenala konec. „Myslím si, že lidi se zaslouží druhou šanci,“ dodala s mrknutím.