„Hezký nohy, v kolik otvíraj?“ Oskar Hes otevřeně o nahotě a první puse na jevišti

Herci a spolužáci z DAMU Oskar Hes a Jindřiška Dudziaková zavítali do podcastu Vyhonit ďábla, kde se moderátorky otevřeně baví o sexualitě, těle a vztazích. Rozhovor, který měl původně představit jejich divadelní inscenaci Tři heteráni, se ale rychle stočil k tomu, jak vlastně funguje intimita mezi herci – od prvních nervózních polibků až po nahotu na jevišti.

Oběma hercům tehdy bylo kolem dvaceti a oba se shodují, že je nikdo na takovou situaci pořádně nepřipravil. „V divadle intimní koordinátoři vůbec nejsou,“ vysvětluje Dudziaková. Právě ti dnes přitom v některých filmových produkcích pomáhají nastavovat hranice při natáčení milostných scén. Hes dodává, že i ve filmu jsou zatím spíš výjimkou. „Slyšel jsem, že jsou u nás snad dva nebo tři na celý filmový průmysl. Já osobně jsem s intimním koordinátorem ale nepracoval.“

O to důležitější je podle něj komunikace mezi herci. „Když se ty hranice mezi normálně myslícími lidmi nastaví hned na začátku, tak ten problém vlastně nemusí vzniknout,“ myslí si herec.

Právě hranice, sexualita a stereotypy kolem mužství jsou velkým tématem i v jejich divadelní inscenaci Tři heteráni. Groteskní představení si bere na paškál debaty o sexualitě i absurdní situace, které se v běžném životě stále opakují. „Je to vlastně feministická hra o tom, jak to mají dneska kluci těžké,“ říká s nadsázkou Dudziaková. Humor podle ní funguje hlavně díky přehánění. „Když ty věci nafoukneš do extrému, najednou vidíš jejich absurditu.“

Na jevišti tak zaznívají i ty nejhorší balicí hlášky. „Hezký nohy, v kolik otvíraj?“ cituje Hes jednu z těch, které se ve hře objevují. A přiznává, že podobné hlášky nejsou jen divadelní nadsázkou. „Mám pár známých, kteří takhle pořád komunikují. Možná to jen zabalí do chytřejší formy, ale základ je pořád stejný.“

Představení obsahuje i nahotu a velmi otevřenou práci s tělem. Pro herce to znamená nejen odvahu, ale i disciplínu. Hes přiznává, že fyzická kondice je pro něj součástí profesní přípravy. „Když vím, že mě čeká velká role, snažím se dát do formy. Nejen kvůli vzhledu, ale hlavně proto, abych se cítil silný a stabilní.“

Herečka ale připomíná, že tlak na vzhled dopadá často silněji na ženy. „Být v ideální kondici je vlastně to nejmíň, co můžeme udělat,“ popisuje pocit, který podle ní v branži panuje. Přitom tělo se během let přirozeně mění. „Za deset let v divadle mám pocit, že jsem měla snad tři různá těla.“

Navíc je podle ní práce herce specifická právě tím, že nástrojem každého herce je jeho vlastní tělo. „Hudebník má nástroj, který může naladit. My jsme tím nástrojem sami. A někdy jsme naladění, někdy ne,“ souhlasí Hes.

Po náročném představení proto mají oba podobný rituál: sprchu. Ideálně studenou. „To je nejlepší způsob, jak to ze sebe smýt,“ vysvětluje Hes. Dudziaková dodává, že právě fyzická zkušenost je na divadle nejsilnější. „Tělo tu situaci skutečně zažívá. I když víme, že je to jenom hra,“ uzavírají.

Zdroj: Podcast Vyhonit ďábla, Švandovo divadlo