I proto prý byla jeho radost z každého postupu naprosto autentická, jelikož ho nikdy nepovažoval za automatický. A velmi náročná chvilka pro něj nastala i poté, co dotančil ve finále. „Hrozně jsem se bál, že vyhraju,“ přiznává nečekanou skutečnost. „Bál jsem se proto, že budu muset mluvit a veřejně pronést děkovnou řeč, s tím mám vždycky hrozný problém,“ říká s tím, že nakonec úplně vypnul a nechal se strhnout okamžikem. Je proto rád, že ve své řeči nezapomněl poděkovat všem důležitým lidem.