"Moji rodiče byli podle mě první rodiče, kteří si nepřáli, abych byl lékař. Táta totiž vždycky když viděl sanitku, říkal, že kvůli těmhle mám malý kapesný," popisuje Krejčík s humorem a dodává vysvětlení. "Moje rodina má pohřební službu po čtvrtou generaci. Já, kdyby mi to s herectvím nevyšlo, budu pátá," prozradil s tím, že jeho otec viděl v lékařích v žertu svou konkurenci. Navíc také argumentoval tím, že lékaři z rodiny pohřebáků by nikdo svůj život svěřit nechtěl.
"Nepamatuju si, kdy jsem viděl první mrtvolu. Kdybychom měli pekárnu, taky si nebudu pamatovat, kdy jsem viděl první rohlík. No a my jsme taky pekli, ale ne rohlíky," říká Krejčík, který o svém životě napsal už dvě knihy. Právě v té druhé, která se co nevidět dostane na pulty knihkupectví, vzpomíná na své dětství v rodině s neobvyklým povoláním.
Nakonec se tedy rozhodnul pro herectví. To mu doma už nerozmlouvali, spíš naopak. "Táta řekl, že to je v pohodě, tvrdil, že když budu špatný herec, budu moct mluvit na pohřbech," uzavřel s nadsázkou herec, který sklízí pochvalu od kritiky zejména za své divadelní role.
