"Boj se mě, před školou se ti může něco stát," vzkazuje Burešová těm, kdo šikanují

Pro Evu Burešovou není nic důležitější než její rodina. Dokonce na rovinu přiznává, že pokud by měla volit mezi partnerem a dětmi, nezaváhala by ani na chvilku a vybrala by si své syny. Proto je pro ni velmi důležité, aby se kluci dobře cítili v institucích, kam docházejí. Starší syn Nathaniel chodí do klasické státní školy, kde se Burešové jako jedné z nejhorších věcí obává šikany. „On je velmi divoký a je někdy těžký ho uchopit, takže jsem moc ráda, že tam má bandu děcek, kteří ho přijali," říká s tím, že momentálně naštěstí žádný velký problém neřeší. 

„Kdybych věděla, že tam někdo buď mému synovi nebo spolužákům něco dělá, tak já tam vlítnu, mně je to jedno, já se ničeho nebojím. Co se mi může stát? A jestli by někdo potom třeba dál mému synovi ubližoval, tak si to s ním vyřeším,“ říká bojovně Burešová, která je připravena se za nevinné oběti i prát. „Neexistuje, že bude šikanovat mého syna nějaké pískle, které to jediné, co v životě dokázalo, je odevzdat včas úkol ze zeměpisu. Boj se, jsem nebezpečná. Budu čekat před školou, tam se mi nemůže nic stát, ale tobě možná jo,“ dodala výhružně pro možné agresory. 

Toho, že by se její syn stal obětí, se bojí i kvůli jeho bohémské povaze. „Je to s ním trošku těžší, protože Náťa je velký flegmatik a spoustu věcí si neuvědomuje. Věci, o kterých já vím, že už by mi v tom věku ubližovaly, tak on to hodí za hlavu a je mu to nějak jedno. A i když se mu někdo za něco směje, protože je to malej, divokej kluk, který si je schopný na sebe vzít cokoliv, protože mu to dělá radost, tak když se mu za to někdo směje, jemu je to úplně jedno, protože on ví, že z toho má radost. A to je vlastnost, která je fantastická a já mu ji ve svém věku závidím a doufám, že si ji udrží co nejdéle,“ uzavírá stresující téma.