Cedr himálajský
Cedrus deodara
Čeleď: borovicovité
Cedr himálajský je vzácným horským jehličnanem. Stejně jako další druhy cedru má i cedr himálajský tvrdé, odolné dřevo s vysokým obsahem vonných silic. To mj. funguje jako vykuřovadlo. Sladce balzámová, intenzivní dřevitá vůně destilovaná z cedrového dřeva se uplatní v aromaterapii nebo parfumerii. Mj. je prospěšná při respiračních potížích.
U nás se cedr prezentuje zejména jako dekorativní dřevina. Ta však z hlediska pěstování rozhodně nepatří k těm bezproblémovým.
Popis rostliny
Cedr himálajský je vznešeným stálezeleným stromem, který dorůstá do výšky 20 – 50 m a dožívá se stáří několika set let. Nejstarší cedry jsou dokonce staré více než tisíc let. Kmen nejstatnějších cedrů může mít v průměru až 3 m.
Cedr má pyramidální korunu, která se ve stáří rozšiřuje do plochého vrcholu až do deštníkovitého tvaru. Větve cedru bývají ve vodorovné poloze, koncové větvičky jsou převislé.
Cedr má tuhé, pichlavé jehlice, které vyrůstají v bohatých svazečcích. Jehlice mají délku 3 – 4 cm, svazečky tvoří 20 – 30 jehlic troj či čtyřhranného profilu. Opadávají jednou za 3 – 6 let.
Cedr nezdobí jenom jehlice, ale i samčí šištice připomínající svícny. Nafialovělé, několik centimetrů dlouhé šištice rostou vzpřímeně na koncích krátkých větviček. Tam se objevují i samičí šištice, které však mají vejčitý až válcovitý tvar. Vyrůstají samostatně nebo po dvou. Postupně zrají do podoby soudečkovité šišky s masivními dřevnatými semennými šupinami. Nepravidelně trojhranná semena s velkými blanitými křídly dozrávají druhým nebo třetím rokem. Zralá šiška má délku od 7 do 15 cm. Postupně se po šupinách rozpadá, aby do okolí vypouštěla semena stromu.
Původ a výskyt
Cedr himálajský přirozeně osídluje oblast od západní části Nepálu a jihozápadního Tibetu až k východnímu Afghánistánu a severnímu Pákistánu. Areál výskytu zahrnuje i severní část Indie. Roste v nadmořské výšce od 1 200 do 3 000 m.
Cedru svědčí vlhké klima, je mrazuodolný do – 22 °C. Jde o světlomilnou rostlinu, která ocení přímé slunce. Daří se mu zejména na dobře propustných, bohatších půdách.
Cedr má velmi pevné, trvanlivé dřevo, které je odolné vůči hmyzím škůdcům i houbovitým chorobám. Cedr nepodléhá hnilobě, ve své domovině proto hojně sloužil jako stavební materiál. Z cedru se stavěly chrámy, ale i lodě nebo mosty. Vyráběl se z něho nábytek, který dokázal ochránit i uložené předměty. V současnosti se pěstuje zejména jako pozoruhodný okrasný strom.
Pěstování cedru
V zahradách, parcích a arboretech se cedr himálajský uplatní především jako majestátná solitéra. V našich podmínkách však vyžaduje důkladnou péči. Není vhodný pro každé stanoviště. Cedr himálajský navíc mezi dalšími druhy cedrů (cedr atlaský, cedr libanonský) patří k těm nejnáročnějším.
Cedru se bude dařit zejména v teplejších oblastech Česka, ocení vlhčí, humózní půdu s kyselým nebo neutrálním pH. Je citlivý na obsah vápníku v půdě. Je náchylný na pozdní mrazíky a ostrý zimní vítr. Na zimu vyžaduje přikrytí. Vysazuje se na místo chráněné před větrem.
Výsev se provádí zásadně zjara, aby cedr přes sezónu dostatečně zakořenil a vytvořil nové kořínky. Těžko se přesazuje. Pravidelně se přihnojuje hnojivy pro okrasné dřeviny. Sucho přečká jen se zpomaleným růstem, přemokření však nesnáší.
Cedr himálajský je v současnosti k dispozici v několika kultivarech. Jeden z nejoblíbenějších kultivarů se označuje Aurea, září mladými výhonky ve žluté barvě. Žlutozelené jehlice zdobí i cedr himálajský Golden Horizon. Ten navíc charakterizují nápadně převislé větve a rozšířený tvar. Naopak štíhlý sloupovitý vzhled nabízí kultivar Eisregen s modrozelenými jehlicemi a také vysokou mrazuodolností. Reprezentantem zakrslých forem cedru je kultivar Pygmy s šedomodrými jehlicemi.
