reklama
 
  • Wiki
  • Cedr libanonský

Cedrus libani
Čeleď: borovicovité

Strom bohů – tak se označuje libanonský národní strom, který vévodí libanonské vlajce. Zatímco dříve cedr pokrýval téměř celé území Libanonu, dnes ho najdeme jen v několika málo přírodních rezervacích.
Bílé, pevné a odolné cedrové dřevo údajně tvořilo základy Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Staří Féničané ho využívali ke stavbě svých obchodních lodí. Egypťané zase cedr oceňovali jako olej k balzamování. Extrakt z cedru údajně také léčil, mj. kožní rány. Sladce pryskyřičná vůně cedru slouží jako vykuřovadlo, ale uplatní se i k výrobě parfémů.
Široké využití cedru bohužel vedlo k jeho masivnímu kácení. Dnes je cedr zapsaný na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN. U nás se s tímto vznešeným stromem setkáváme především jako s dřevinou parků a arboret. Exotický cedr však v našich podmínkách vyžaduje zvláštní péči.

Popis rostliny

Cedr libanonský je mohutným neopadavým stromem s výškou 20 – 40 m, který se dožívá úctyhodného věku v řádu stovek let.
Cedr má statný kmen, někdy má kmenů i více. Husté křivolaké větve často rostou téměř od země. Mladé větve jsou vystoupavé, starší vodorovné, na koncích se pod vlastní váhou mohou i prohýbat. Vytvářejí široce rozložitou korunu, která má kuželovitý tvar, často s šikmým vrcholem, později nabývá až deštníkovité podoby.
Borka starších cedrů je nápadně podélně brázditá, má šedohnědou, šedivou až černošedou barvu. Letorosty pokrývají tupě špičaté, tuhé, aromatické jehlice. Nebývají delší než 3 cm, mají čtyřhranný profil a tmavě zelenou barvu, často i modravý nádech. Vytvářejí svazečky po 30 – 40.
Svým vzhledem zaujmou i šištice cedru. Ty samčí jsou vzpřímené, štíhlé, dlouhé několik centimetrů. Bývají žluté, narůžovělé či hnědé. Samičí šištice mají vejčitý tvar a zelenou barvu s nádechem purpurové. Zralé šišky nabývají soudkovitého tvaru se zploštělým vrcholem, jsou vzpřímené, vysoké až 10 cm. Skládají se z hustých dřevnatých šupin. Každá šupina nese v paždí dvě semena s asymetrickým blanitým křídlem. Semena se ze šišky zráním postupně uvolňují.

Původ a výskyt

Cedr libanonský je horskou dřevinou východního Středomoří. Je k vidění v nadmořské výšce od 1 400 do 2 000 m, často jde o horská pásma s vysokými mrazy a dlouhodobou sněhovou pokrývkou.
Areál výskytu cedru začíná v tureckých pohořích Taurus, Antitaurus a Amanus, pokračuje přes Sýrii do Libanonu. Libanonské cedrové lesy jsou vůbec nejstaršími písemně doloženými porosty. Zmiňuje je Bible, ale také bájný Epos o Gilgamešovi z 2. stol. před n. l.
V současnosti jsou cedry chloubou přírodní rezervace Al Shouf Cedar, která pokrývá asi pětinu území Libanonu. Údajně poslední místo na Zemi, kde leží původní cedrový les, najdeme poblíž vesnice Barouk, ve stejnojmenném pohoří Jabal el Barouk. Zdejší cedry mají být staré přes tisíc let, dle některých pramenů ještě mnohem starší.

Pěstování cedru

Do Čech byl první cedr dovezen až počátkem 19. století. Ani v současnosti mu však naše klima nevyhovuje. Přestože je mrazuvzdorný až do – 27 °C, nesvědčí mu časté výkyvy teplot během zimního období.
Cedr se vysazuje na sušší, osluněné místo. Vyžaduje stanoviště chráněné před větrem, na zimu se navíc zakrývá fóliovým tunelem. Kvůli přezimování se dřevina může pěstovat i v přenosné nádobě. Cedr libanonský potřebuje zásaditou půdu, nedaří se mu v blízkosti jiných jehličnanů. Svědčí mu odvodňování.
Ze čtyř druhů cedrů patří cedr libanonský k těm méně náročným. Navíc se dá pořídit ve šlechtěných kultivarech, které by měly obstát i v našich podnebných podmínkách. Jde například o zakrslé kultivary Nana, Sargentii nebo Compacta. K dispozici jsou i odrůdy s převislými větvemi (Pendula) aj.

Související články

reklama
reklama
reklama