1 Jakou barvu mají čtverce uvnitř žlutých a modrých rámečků? Stejnou nebo odlišnou?



Myslíte si, že svým očím můžete bezmezně důvěřovat? Optické iluze vás přesvědčí o opaku. Když se mozek a oči neshodnou, vzniká fascinující zmatek – otestujte si ho na vlastní kůži!

Barvy vnitřních čtverců
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 12.

Barvy vnitřních čtverců
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 12.

Horizontální čáry
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 13.

Upřete svůj zrak na žlutý proužek uprostřed ryby a dívejte se na něj po dobu 10–20 vteřin. Pak se podívejte na akvárium. Vidíte v něm rybu? A jakou má barvu?
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 14.

Miminko na obrázku
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 15.

Dva obrázky
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 16.

Mizející obrázek
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 17.

Shepardovy stoly
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 18.

Počet dívek
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 19.

Čtverce
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 20.

Oranžové kruhy
Řešení této optické iluze najdete na slidu č. 21.

Další část grafiky obsahuje správné odpovědi

Čtverce uvnitř modrých a žlutých rámečků mají všechny stejnou barvu, i když se zdají být červené nebo oranžové. Jde o takzvaný Bezoldův efekt, kdy stejné červené plochy působí tepleji, pokud je kolem teplá (žlutá) barva, a studeněji, pokud je kolem studená (modrá) barva. Tohoto jevu se využívá například i při prodeji ovoce (např. citronů) baleného v barevných síťkách, které bledší obsah opticky dobarvují.

Věřte tomu nebo ne, ale vodorovné čáry jsou rovné, i když se zdají být zahnuté. Je to způsobeno tím, že vertikální klikaté vzory narušují naše horizontální vnímání.

Viděli jste v akváriu rybu, která měla jinou barvu? Pak jste zažili takzvanou obrazovou stopu. V oční sítnici jsou tři typy barevných receptorů, které jsou nejcitlivější na červenou, modrou nebo zelenou barvu. Když se díváte na určitou barvu příliš dlouho, tyto receptory se „unaví“, takže když se pak podíváte na jiné pozadí, unavené receptory také nefungují, informace ze všech různých barevných receptorů nejsou v rovnováze a vytvoří se obrázek s odlišnými barvami.

Jsou obrázky, které obsahují takzvanou iluzorní konturu. Toto je jeden z nich. Miminko je tvořeno obrysem z větví a břehu jezera. Pokud ho stále nevidíte, prohlédněte si obrázek z větší dálky.

Pokud byste si dali oba obrázky přes sebe, zjistili byste, že jsou úplně stejné. Jakmile jsou ale vedle sebe, zdá se, že ulice na obrázku vpravo je víc do kopce.

Tomuto jevu se říká Troxlerův efekt, podle švýcarského lékaře Ignaze Paula Vitala Troxlera, který ho objevil v roce 1804. Ukazuje, jak se náš vizuální systém přizpůsobuje senzorickým podnětům. Důvodem je skutečnost, že naše neurony přestávají reagovat na neměnné podněty – v tomto případě statický rozmazaný obraz v pozadí, který tak postupně mizí.

Věřte nebo ne, ale desky obou stolů jsou úplně stejné. Tuto optickou iluzi představil americký psycholog Roger Shepard ve své knize Mind Sights (1990) a je dalším důkazem toho, že náš systém vidění je do značné míry ovlivněn našimi zkušenostmi s vnějším světem, a proto někdy poněkud zkresluje realitu.

Ve skutečnosti autor fotografie pracuje s odrazem v zrcadle. Dívky jsou na fotce pouze dvě a každá z nich se dívá do jiného zrcadla.

Oba čtverce mají stejnou barvu. Zakryjte si palcem spáru mezi nimi a uvidíte sami.

Žádný. Oba oranžové kruhy jsou stejně velké.
Optické iluze fascinují lidstvo po staletí. Jde o jevy, při kterých náš mozek „čte“ vizuální informace jinak, než jak skutečně jsou. To, co vidíme, totiž nevnímáme jen očima – obraz si ve skutečnosti vytváří náš mozek na základě zkušeností, očekávání a smyslových dat. Když tyto tři složky nejsou v rovnováze, vzniká iluze.
Některé iluze klamou tvary a proporce, jiné barvy, pohyb nebo perspektivu. Například slavný Müller-Lyerův klam, kdy dvě stejně dlouhé čáry vypadají jinak kvůli směru zakončujících šipek, ukazuje, jak moc nás může ovlivnit kontext. Existují i pohyblivé iluze, které „tančí“ před našima očima, i když se obraz ve skutečnosti vůbec nehýbe.
Optické klamy nejsou jen zábava nebo hádanky – často se využívají v psychologii, neurovědě nebo designu. Pomáhají vědcům pochopit, jak funguje lidské vnímání, a odhalují, jak snadno se dá náš mozek oklamat.
Ať už vás iluze zaskočí nebo pobaví, jedno je jisté: připomenou nám, že realita není vždy taková, jak se zdá.











