

Med - přírodní zázrak, který dokáže odolat zubu času po tisíciletí. Zatímco jiné potraviny podléhají zkáze, med díky svému jedinečnému složení zůstává použitelný i po tisíce let. Číňané vedou ve světové produkci medu, ale Češi patří mezi jeho největší konzumenty. Pojďme prozkoumat fascinující historii této sladké pochoutky od jeskyních maleb až po moderní vědecké vysvětlení jeho "nesmrtelnosti".
Med patří mezi nejdéle trvanlivé potraviny na světě – může vydržet tisíce let, aniž by se zkazil! Největším producentem medu na světě je nepřekvapivě Čína. Ta v roce 2014 vyprodukovala přibližně 462 028 tun medu, což představovalo 31 procent celosvětové produkce. Druhé místo patří trochu nečekaně Turecku a třetí USA. Ale i Česká republika má v medových statistikách své místo. Patří nám třetí příčka v žebříčku konzumace medu v přepočtu na jednoho obyvatele. Ročně každý z nás sní asi kilo medu.
Med je jednou z nejstarších přírodních potravin, kterou lidstvo využívá po tisíciletí. Jeho historie je bohatá a sahá od pravěku až po současnost, přičemž hrál důležitou roli v různých kulturách a civilizacích.
Nejstarší důkazy o sběru medu pocházejí z doby kamenné. V jeskyni Cueva de la Araña ve Španělsku byla objevena kresba stará přibližně 8 tisíc let, která zobrazuje člověka sbírajícího med z včelího hnízda. Tato malba naznačuje, že již pravěcí lidé si byli vědomi hodnoty medu jako potraviny.
Ve starověkém Egyptě byl med považován za pokrm bohů a hrál klíčovou roli v náboženských obřadech. Egypťané věřili, že včely vznikly ze slz boha slunce Ra. Med byl používán nejen jako sladidlo, ale také v lékařství a při balzamování mrtvých. Nádoby s medem byly často ukládány do hrobek faraonů jako potrava pro posmrtný život. Ze starověkého Egypta také pochází nejstarší dochovaný med.
V Mezopotámii a starověké Indii byl med rovněž ceněn pro své léčivé vlastnosti. Indické texty zmiňují med jako součást ajurvédské medicíny, kde byl kombinován s mlékem a dalšími ingrediencemi pro podporu dlouhověkosti a vitality.
V antickém Řecku byl med považován za "nektar bohů". Řečtí filozofové a lékaři jako Hippokrates doporučovali med pro jeho léčivé účinky. Pythagoras a jeho následovníci, kteří praktikovali vegetariánství, považovali med za důležitou součást své stravy. Řecká mytologie také zmiňuje, že nejvyšší bůh Zeus byl v dětství krmen medem nymfou Melissou.
Římané převzali mnoho poznatků od Řeků a med byl v Římě široce používán nejen jako potravina, ale také jako konzervační prostředek a v lékařství. Římský básník Virgil ve svých dílech popisoval včelařství a význam medu v římské společnosti.
Během středověku byl med hlavním sladidlem v Evropě, dokud nebyl postupně nahrazen cukrem. Včelařství bylo rozšířené a med byl důležitou komoditou v obchodu. V českých zemích se med těšil velké oblibě a byl vyvážen do okolních zemí. Praha byla známá svými medovými trhy a včelařství bylo podporováno panovníky, včetně Marie Terezie, která vydala patent na ochranu včel.
V neposlední řadě má med vysoký obsah cukru – Cukr absorbuje vodu a dehydruje bakterie dříve, než by mohly začít kazit med.
Věděli jste, že aby včely vyprodukovaly 0,5 kg medu, musí nalétat více než 57 tisíc kilometrů, což je více než jednou kolem Země?