Chicago 1911: Pátrání po pětileté Elsie skončilo hrůzou v kanálu. Vrah nebyl nikdy odhalen

Na jaře roku 1911 se Chicago na několik týdnů zastavilo. Zmizela pětiletá Elsie Paroubek, dcera českých přistěhovalců, a město náhle přestalo být anonymním prostorem velkoměsta. Zpráva se šířila ulicemi, novinami i mezi sousedy rychlostí, která odpovídala strachu rodičů – 8. dubna odešla malá dívka z domu na Albany Avenue s tím, že jde k tetě Julii. Nikdy tam však nedorazila.

Když se neobjevila ani odpoledne, otec Frank zamířil na policejní stanici. Zpočátku opatrná reakce úřadů se brzy změnila v rozsáhlé pátrání. Případ převzal kapitán John Mahoney a hledání se rozšířilo daleko za hranice Chicaga – do Wisconsinu i Minnesoty. Prohledávaly se lesy, sklady, vlaky i opuštěné chatrče.

Jenže místo jasných stop se rychle rozjela vlna podezírání. Terčem se staly romské tábory, italské čtvrti i pouliční hudebníci. Předsudky předběhly důkazy. Policie žádala o spolupráci i Elijaha George, v tisku označovaného jako „král Romů“, ale bez výsledku. Do případu se zapojila také Lillian Wulffová, která sama přežila únos a věřila, že dokáže vycítit, kde by mohla být dívka ukrývána. Ani její snaha však nepřinesla odpovědi. Mezitím dostával Frank Paroubek anonymní dopisy, které ho obviňovaly z podílu na zmizení vlastní dcery. Zoufalý otec je většinou spálil – netušil, že tím policii ztíží hledání jejich autora. Vyšetřování se postupně proměnilo v labyrint slepých uliček.

Zlom přišel 9. května 1911. V odvodňovacím kanálu Chicago Sanitary and Ship Canal u Lockportu našli zaměstnanci elektrárny tělo dítěte. Byla to Elsie. Otec byl k ostatkům přiveden ještě v noci, matka identifikaci potvrdila následujícího rána podle šatů. Zprvu se mluvilo o utonutí, ale pitva přinesla znepokojivé rozpory – v plicích nebyla nalezena voda. Některé lékařské zprávy zmiňovaly modřiny na krku, jiné hovořily o udušení bez jasných známek násilí. V novinách se střídaly titulky o „uškrcení“ i „udušení“. Oficiální závěr zněl opatrně: příčina smrti neznámá.

Pohřeb 12. května se stal demonstrací soudržnosti. Před domem rodiny se podle dobového tisku shromáždily dva až tři tisíce lidí. Malá bílá rakev byla pokryta květinami, věnce zaslali i představitelé města. Obřad vedl Rudolf Jaromír Pšenka z českého deníku Svornost a odrážel volnomyšlenkářské přesvědčení rodiny. České spolky vyhlásily sbírky, guvernér Charles Deneen vypsal odměnu za dopadení pachatele a soudce Adolph J. Sabath pomáhal rodině s finanční podporou i tlakem na úřady.

Ani poté však vyšetřování nepřineslo průlom. Podezřelý samotář Joseph Konesti, žijící poblíž kanálu, spáchal den po nálezu těla sebevraždu, ale během několika dnů byl ze zapojení do případu očištěn. Další nalezené tělo u Willow Springs se s Elsieinou smrtí nepropojilo. Ani svědectví o údajném spatření dívky na Kedzie Avenue nepřinesla jasné odpovědi. Vrah nebyl nikdy odhalen.

Za hlavními titulky se ale odehrával i jiný příběh – příběh komunity. Chicagští školáci se zapojili do pátrání, ženská sekce spolku Club Bohemia rozjela řetězový dopis šířící informace a vybírající finanční pomoc. Současně se však vyhrotily spory mezi policií a úřadem koronera o příčině smrti a média přinášela rozporné detaily.

Zdálo se, že časem vše upadne v zapomnění. Jenže příběh malé Elsie nečekaně přežil – v díle osamělého nemocničního zřízence Henryho Dargera. Uchoval si výstřižek s její fotografií z Chicago Daily News, a když jej ztratil, psal zoufalé modlitby, aby se mu obrázek vrátil. Z této ztráty se zrodil motiv, který později rozvinul ve svém monumentálním eposu o Vivianových dívkách. Skutečná tragédie se v jeho imaginárním světě proměnila v příběh dětského odporu proti krutosti dospělých. Elsie se stala předobrazem hrdinky Annie, vůdkyně vzpoury. Stuhu ve vlasech i zdobený límeček z novinové fotografie přenesl do své kresby – jako tichou připomínku dívky, jejíž osud zůstal nevyřešen, ale nikdy úplně nezmizel.

Zdroj: Aktuálně.cz, PubMed Central, The LineUp, Find a Grave