

Pamatujete si, jak se převíjela kazeta tužkou nebo co byla verzatilka? Vyzkoušejte si náš retro fotokvíz a zjistěte, co všechno si ještě vybavíte.
Pamatujete si, když telefonní šňůry nebyly jen praktickým doplňkem, ale i módním hitem, který se hrdě věšel na džíny – nebo na tesilky? O víkendech a svátcích se doma servírovalo jídlo z tradičního cibuláku, děti se smály nad skleničkami, na kterých mizely obrázky při nalití studeného nápoje, a polárkový dort za 10,50 korun byl tehdy tou nejlepší pochoutkou – lepší než ruská zmrzlina. Vydejte se s námi zpátky do těch časů a zkuste podle fotografií poznat předměty běžného života. A nezapomeňte přizvat i mladší – budete se divit, kolik věcí jim bude připadat jako z úplně jiného světa.
» Prohlédněte si galerii plnou vzpomínek na 80. a 90. léta. «
Vzpomínky na dětství nejsou jen o telefonech na pevnou linku nebo Vitacitu, který barvil jazyk do sytě růžova či žluta. Patří sem i antiperle, spartakiády, mléko v igelitovém sáčku s nezaměnitelným odérem, obaly a obtisky z legendárních žvýkaček Bajo, kovové prolézačky na sídlištích, krabičky s lentilkami nebo modré plastové hračky z Tuzexu. Mnohé z těchto věcí už dnes z našich životů zmizely – zapadly v čase. Kdo je nezažil, jen těžko pochopí jejich kouzlo. Ale pro ty, kteří ano, bude pohled na tyto každodenní předměty znamenat okamžitý návrat do minulosti.
Doba socialismu byla plná absurdit, ale i situací, které nám dodnes vyvolávají úsměv – nebo dokonce slzy smíchu. Třeba vzpomínky na pionýrské šátky, povinné čestné stráže u pomníčků padlých hrdinů, kde jsme se po hodinách střídali a poctivě salutovali. Anebo chvíle, kdy jsme ve škole museli sledovat přenosy pohřbů sovětských státníků a měli cítit smutek, kterému jsme jako děti nerozuměli.
Byl to náš každodenní život, který jsme jako děti milovali – ne proto, že by byl dokonalý, ale protože jsme neznali nic jiného. Naše představa o světě končila většinou jednodenním autobusem do Drážďan, kde jsme jen matně tušili, že se lidé jinde mohou mít jinak. Všechno, co jsme zažívali, pro nás bylo normální. Pamatujeme si, jak voněl chléb z obchodu, vybavíme si i specifickou vůni školní jídelny, těžké plastové tácy a prázdninové výlety pod stan do Tater. Právě tyto zdánlivé maličkosti dělají z našeho dětství něco víc než jen kapitolu z učebnice – proměňují ho v barevné, nostalgické retro, které v nás zůstává dodnes.