A výsledek? Pes končí tam, kde nikdy neměl být – v klasickém útulku.
Pastevec není pes pro každého. A už vůbec ne bez znalostí.
Pastevecká plemena, jako je kavkazský pastevecký pes, středoasijský pastevec nebo anatolský ovčák, byla po staletí šlechtěna k ochraně stád – bez přítomnosti člověka, bez přímých povelů. Jsou to samostatně uvažující psi, kteří si chrání prostor, zvířata i svého pána. Jejich povaha je silná, autonomní a svobodná. A právě proto je běžná domácnost pro ně často pastí – ne domovem.
„Pastevec není pes, který vás bude poslouchat jen proto, že to říkáte. Rozhoduje se sám. A pokud ho vedete špatně, začne si chránit vás, svůj prostor nebo i sám sebe. V běžném městském prostředí pak rychle vzniká problém,“ vysvětluje Gabriela Brzobohatá, zakladatelka neziskové organizace Pack of Dogs z. s., která se dlouhodobě věnuje osvětě a prevenci problémů spojených s pasteveckými plemeny.
Když selže člověk, nemá kam jít ani pes
Ve chvíli, kdy si majitel neví rady, často přichází rozhodnutí psa se vzdát. Jenže:
- Pastevec se silně fixuje na svého pána – změna prostředí je pro něj velkým zásahem do psychiky.
- Klasické útulky nejsou uzpůsobené péči o pastevce – personál ani podmínky obvykle neodpovídají potřebám tohoto plemene.
„Mnoho pracovníků v útulcích nemá s těmito psy zkušenosti, a proto se je bojí přijmout. Nejde o zlé úmysly, ale o neznalost. Pastevec přitom není zlý – jen jiný. A právě tato jinakost bývá problémem, pokud jí nerozumíme,“ dodává Brzobohatá.