Mladičká tvář, děsivý čin: Příběh Mary Bell, který stál dva nevinné dětské životy
1 Marry Flora Bell
Byla to teprve jedenáctiletá dívka s nevinným výrazem ve tváři. Nikdo by do ní neřekl, že se za touto maskou skrývá chladnokrevná vražedkyně. Mary Bell šokovala celé Spojené království, když zabila dva malé chlapce – a to bez jakékoliv lítosti. Její příběh je nejen děsivý kvůli činům samotným, ale i proto, že se jim dalo zabránit. Selhaly úřady, škola i policie. Dívka vyrůstající v prostředí plném násilí a zneužívání vysílala do okolí varovné signály. Nikdo je však nebral vážně.
Jak se z týraného dítěte stala vražedkyně? Proč nikdo nezakročil včas? A jak je možné, že dnes žije Mary Bell pod novým jménem spokojený život, zatímco rodiny obětí se nikdy nedočkaly spravedlnosti? Tento příběh budí hrůzu i po desítkách let.
2 Dětství poznamenané násilím a zanedbáváním
Na první pohled roztomilá holčička, ve skutečnosti děsivý případ selhání systému. Mary Bell se narodila 26. května 1957 ve vesnici Corbridge v Anglii jako druhé dítě šestnáctileté Elizabeth Bellové, která se živila prostitucí. Po porodu údajně pronesla: „Dejte tu věc ode mě pryč!“ Mary vyrůstala v prostředí plném týrání, zanedbávání a násilí. Její matka ji nechávala často samotnou, odmítala ji a podle dostupných informací ji už od čtyř let zneužívala k sexuálním praktikám. Její údajný otec, William Bell, byl alkoholik a násilník. Trauma umocnila i tragická ztráta nejlepší kamarádky, kterou v pěti letech přímo před jejíma očima srazil autobus.
3 První varovné signály, které nikdo nebral vážně
Ve věku deseti let začala Mary projevovat znepokojivé chování. Byla agresivní, manipulativní a asociální. Jen pár dní před svou první vraždou si hrála s tříletým chlapcem na střeše protileteckého krytu – po jeho pádu se případ uzavřel jako nehoda. Když však krátce nato škrtila tři malé dívky, policie začala přehodnocovat předchozí události. I přes zřejmé varovné příznaky nezasáhly žádné úřady ani odborníci. „Dnes je jasné, že Mary potřebovala pomoc – a to dlouho předtím, než začala zabíjet,“ řekla jedna z pozdějších vyšetřovatelek případu.
Reklama
4 Zavraždila malého chlapce a chtěla vidět jeho tělo
Den před svými jedenáctými narozeninami, 25. května 1968, Mary zavraždila čtyřletého Martina Browna v opuštěném domě. Na místo činu později přivedla kamarádku Normu Bellovou (shoda jmen, nebyly příbuzné), aby společně sledovaly, jak ho objeví jiní chlapci. Mary poté navštívila rodinu Martina a požádala je, zda může vidět tělo v rakvi. S Normou se následně vloupaly do školky, kde Martin chodil, a nechaly zde vzkazy, v nichž se Mary k vraždě přiznávala. Policie obě dívky sice vyslechla, ale vyšetřování brzy odložila s tím, že šlo o „dětské výmysly“.
5 Další vražda jako důkaz, že to nebyl vtip
31. července 1968 se dívky rozhodly, že policii „dokážou“, že mluví pravdu. Jejich další obětí se stal tříletý Brian Howe. Mary jej uškrtila a tělo zohavila břitvou a nůžkami – do břicha mu bylo například vyryto písmeno „M“. Dívky si dokonce zapisovaly poznámky, že plánují další vraždy. Policie je nakonec dopadla a odborníci diagnostikovali Mary psychopatickou poruchu osobnosti. Podle posudků zabíjela čistě pro své vlastní potěšení. Přesto byla odsouzena pouze k odnětí svobody na dobu neurčitou – bez přesně stanovené výše trestu.
6 Odsouzena, ale po 12 letech opět na svobodě
Mary byla propuštěna z vězení ve věku 23 let – tedy po pouhých dvanácti letech. Při vynesení rozsudku plakaly nejen Mary, ale i její matka a babička. Norma Bell, která u vražd byla přítomna a pomáhala s vzkazy, odešla od soudu bez trestu. Rodiče obětí se tak nikdy spravedlnosti nedočkali. Mnozí se dodnes ptají, jak mohl soudní systém takto selhat. A aby toho nebylo málo – na příběhu Mary později profitovaly různé osoby, včetně samotné vražedkyně a její matky.
Reklama
7 Nová identita, dítě a život v utajení
Po propuštění přijala Mary novou identitu a v roce 1984 se jí narodila dcera. Když novináři její skrýš odhalili, musela se s rodinou přestěhovat. V roce 2003 jí Nejvyšší soud přiznal doživotní anonymitu. „Je to ochrana, kterou jsme jí museli poskytnout – kvůli její dceři a novému životu,“ uvedl tehdy soudce. Poslední veřejně známou informací o ní je, že se roku 2009 stala babičkou.
7 Nová identita, dítě a život v utajení
Po propuštění přijala Mary novou identitu a v roce 1984 se jí narodila dcera. Když novináři její skrýš odhalili, musela se s rodinou přestěhovat. V roce 2003 jí Nejvyšší soud přiznal doživotní anonymitu. „Je to ochrana, kterou jsme jí museli poskytnout – kvůli její dceři a novému životu,“ uvedl tehdy soudce. Poslední veřejně známou informací o ní je, že se roku 2009 stala babičkou.
8 Kdo skutečně nese vinu?
Zůstává otázka, kdo je za tragické události skutečně odpovědný. Ano, Mary spáchala vraždy – ale jen proto, že byla opakovaně přehlížena a zanedbána jak rodinou, tak institucemi. Je možné, že za jiných okolností by byla zcela jiným člověkem. Dnes si žije relativně klidný život, zatímco rodiny jejích obětí přišly nenávratně o to nejcennější. Mnozí se ptají: byl její trest opravdu spravedlivý?
