Příběh Hindley a Bradyho byl v Británii často připomínán v dokumentárních filmech, knihách, seriálech i divadelních hrách. Jejich činy přispěly k proměně vnímání sexuálních a násilných trestných činů, k reformám v oblasti policejních vyšetřovacích metod a k rozvoji lepší ochrany práv dětí.
Obzvlášť silný byl dopad na rodiče – případ Hindley a Bradyho posílil v britské společnosti vědomí, že děti je potřeba chránit nejen před cizími lidmi, ale i před těmi, kdo na první pohled působí neškodně. Výsledkem byly například změny ve školních programech, které začaly děti učit větší obezřetnosti v kontaktu s neznámými dospělými.
Smrt Myry Hindley v roce 2002 přinesla rozporuplné reakce. Někteří pociťovali úlevu, že žena, která způsobila tolik utrpení, již nežije. Jiní se obávali, že média znovu otevřou staré rány rodinám obětí. Její příběh však dodnes slouží jako mrazivé varování před tím, kam až může vést kombinace manipulace, fanatismu a absence empatie.
