Ve škole se Irmě nedařilo a zhruba v patnácti letech studium ukončila. Podle některých svědectví byla terčem posměchu a šikany, přesto sestra Helene později u soudu uvedla: „Neměla odvahu bojovat a často utíkala.“ Vztahy s otcem byly komplikované; když chtěla vstoupit do Bund Deutscher Mädel, zakázal jí to.
Andělská tvář s krutým srdcem. Příběh Irmy Grese, nejděsivější dozorkyně z Osvětimi
Škola, šikana a napjaté rodinné vztahy

První práce a cesta do systému táborů
Mladá Irma zpočátku pracovala v meklenburském sanatoriu, kde pečovala o příslušníky SS. Po osmnáctých narozeninách se přihlásila do ženské výcvikové stanice SS u Ravensbrücku. Po absolvování výcviku dobrovolně nastoupila jako dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück, kde si rychle získala pozornost nadřízených.

Povýšení a přesun do Auschwitz-Birkenau
Brzy následovalo povýšení a převelení do Auschwitz-Birkenau. V roce 1942 již působila jako dozorkyně a zároveň se definitivně rozešla s otcem, který pro ni chtěl jinou budoucnost; Irmu nakonec z domova vykázal.

„Hyena z Osvětimi“
Rok před koncem války patřila k nejmocnějším ženám v Birkenau a podílela se na selekcích vězňů do plynových komor. Přeživší popisovali její krutost; nosila těžké černé holínky, vězně bila a k výbavě patřil bič s důtkami, údajně obalený celofánem kvůli snadnému čištění od krve. Měla pověst, že odpor netolerovala a mohla kohokoli poslat přímo na smrt. V táboře navázala vztah s velitelem Josefem Kramerem; domnělé intimní spojení s Josefem Mengelem zůstává nepotvrzené.

„Hyena z Osvětimi“
Rok před koncem války patřila k nejmocnějším ženám v Birkenau a podílela se na selekcích vězňů do plynových komor. Přeživší popisovali její krutost; nosila těžké černé holínky, vězně bila a k výbavě patřil bič s důtkami, údajně obalený celofánem kvůli snadnému čištění od krve. Měla pověst, že odpor netolerovala a mohla kohokoli poslat přímo na smrt. V táboře navázala vztah s velitelem Josefem Kramerem; domnělé intimní spojení s Josefem Mengelem zůstává nepotvrzené.

Evakuace táborů a dopadení
Na sklonku války, když se šířily zprávy o postupu spojenců, vedla Grese evakuační pochod vězňů z Osvětimi do Ravensbrücku a následně do Bergen-Belsenu. Tam ji 17. dubna 1945 zadržela britská armáda.

Belsenský proces a rozsudek
Stala se obžalovanou v tzv. Belsenském procesu v Lüneburgu roku 1945, kde čelila obviněním spolu s Josefem Kramerem. Rozsudek zněl: „trest smrti!“ Jako jediná se odvolala, avšak neúspěšně. Ve věznici zpívala s další odsouzenou Johannou Bormannovou nacistické písně. Poprava byla stanovena na půl desátou ráno. Jeden z britských vojáků později vzpomínal na její chladné vystupování a strohost; krátce před smrtí pronesla: „Rychleji.“ Kat její přání splnil a během dvaceti minut byla popravena.
Tak skončil život ženy, která se aktivně podílela na jednom z největších zločinů v dějinách. Příběh Irmy Grese zůstává varováním před tím, jak se moc a ideologie mohou proměnit v bezbřehou brutalitu.






