Drsná zpověď Lucie: „Manžel mě zlomil psychicky i fyzicky“

Když poznala svého manžela Petra, připadal jí jako dokonalý partner – pozorný, charismatický a milující. „Byl jako ze snu,“ říká Lucie. „Nosil mi květiny, překvapoval mě maličkostmi a pořád říkal, jak mě miluje. Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého.“ Jenže pohádka se rychle změnila v noční můru.

„Ze začátku to byly jen drobnosti,“ vzpomíná. „Kritizoval, co si oblékám, vyčítal mi, když jsem šla ven s kamarádkami, a stále častěji měl výbuchy vzteku kvůli maličkostem.“ Lucie zpočátku jeho chování omlouvala, přesvědčená, že prožívá jen těžké období. Ale z manipulace se brzy staly ponižující nadávky a první fyzické útoky na sebe nenechaly dlouho čekat. „Pamatuju si přesně ten okamžik, kdy mi dal poprvé facku. Bylo to po úplné hlouposti – nechala jsem ve dřezu neumytý hrnek. Omlouval se, plakal a sliboval, že už se to nikdy nestane. Já mu věřila.“

Situace se ale jen zhoršovala. Petr ji postupně odřízl od přátel a rodiny. „Říkal, že mě nikdo jiný nemá rád, že jsem hloupá a protivná, a že jen on mě dokáže tolerovat. Postupně jsem tomu začala věřit. V práci jsem se usmívala, ale doma jsem žila v neustálém strachu, co udělá příště.“ Fyzické útoky byly čím dál častější a horší. „Jednou mě hodil na zem tak prudce, že jsem skončila se zlomeným žebrem. Říkal, že jsem ho k tomu vyprovokovala. Tehdy jsem pochopila, že když neodejdu, příště to možná nepřežiju.“

K rozhodnutí odejít ji nakonec dovedla pomoc kamarádky, které se svěřila. „Byla to ta nejtěžší věc, co jsem kdy udělala. Měla jsem strach, že mě najde, ale kamarádka mě odvezla k sobě a zařídila mi kontakt na organizaci, která mi pomohla.“ Trvalo několik měsíců, než se začala cítit zase bezpečně. I tak si nese psychické následky dodnes.

Dnes Lucie pomáhá ženám v podobných situacích a snaží se zvýšit povědomí o domácím násilí. „Není to ostuda, není to vaše vina. Největší odvaha je přiznat si pravdu a odejít. Já to zvládla, a zvládnete to i vy,“ vzkazuje všem ženám, které čelí podobnému peklu. „Je důležité vědět, že nikdy nejste samy.“

Kde hledat pomoc

Týrané ženy mají v těžkých životních situacích k dispozici několik možností, kam se mohou obrátit pro pomoc. Prvním krokem může být zavolání na krizovou linku, jako je například Linka bezpečí nebo Bílý kruh bezpečí, které nabízejí nepřetržitou podporu a poradenství. Důležitou pomoc poskytují také intervenční centra, azylové domy a specializované neziskové organizace. Ty nabízejí bezpečné útočiště a právní či psychologické služby. V případě bezprostředního ohrožení by ženy neměly váhat kontaktovat policii, která má povinnost zasáhnout a zajistit jejich bezpečí. Mluvit o problému a vyhledat pomoc je prvním a nejdůležitějším krokem na cestě z kruhu násilí.