Na mlýně u Uhlíkových. "První noc mě za nohu z postele vytáhl duch," říká herec

Když člověk přijede k jejich mlýnu v Českém středohoří, pochopí poměrně rychle, proč jim stavení učarovalo. Krajina působí drsným i uklidňujícím dojmem zároveň. Nad kopci se drží těžká obloha, kolem je ticho přerušované jen větrem nebo praskáním dřeva v kamnech. Právě tady se herci Petr Uhlík a Andrea Uhlík Berecková rozhodli postupně budovat svůj druhý domov — starý sudetský mlýn, který v posledních letech krok za krokem obnovují.

Myšlenka pořídit si dům v Ústeckém kraji přitom nevznikla z žádného dlouhodobého plánu. Oba tehdy působili v angažmá v ústeckém Činoherním studiu a během volných dní začali objevovat okolní krajinu. Výlety po Českém středohoří se postupně proměnily v hledání místa, které by mělo vlastní historii a atmosféru. „Začali jsme prolézat různé zpustlé statky a opuštěná místa, která hledala nového majitele,“ vzpomínala Andrea. Nadšení ale často střídalo vystřízlivění. Většina objektů byla příliš velká nebo ve stavu, který by nezachránila ani rekonstrukce.

Nakonec jim cestu ke mlýnu pomohla otevřít náhoda. A také lidé, kteří dobře věděli, že herecký pár hledá starý dům s příběhem. „Měli jsme štěstí, protože kromě domu jako takového jsme získali i skvělou bývalou majitelku, paní Věru. Je to takový náš přítel na telefonu, který o domě všechno ví,“ vyprávěla Andrea. Dodnes jí občas volají ve chvíli, kdy při rekonstrukci objeví další zapomenutý detail. Staré dveře, součást původního vybavení nebo věci, o kterých už ani sama bývalá majitelka netušila, že v domě zůstaly.

Právě objevování minulosti se postupně stalo nedílnou součástí celé rekonstrukce. Mlýn neprochází rychlou proměnou, spíš pomalým a opatrným návratem k životu. Manželé se snaží zachovat jeho charakter a nesmazat stopy lidí, kteří tu žili před nimi. Každý nalezený předmět, kus nábytku nebo staré nářadí podle nich vytváří zvláštní pocit kontinuity.

Jedním z největších tajemství ale zůstává sklep, o kterém podle jejich slov nikdo nevěděl. „Je tam tajný sklep bez přístupu. Zatím jsme se tam nedostali a nikdo neví, co v něm vlastně je,“ popsala herečka. I podobné momenty podle nich dělají z rekonstrukce něco víc než jen stavební projekt.

Petr Uhlík navíc už dříve mluvil i o zvláštním zážitku, který měl krátce po nastěhování. „Když jsme se sem přistěhovali, měl jsem hned první noc divný zážitek. Trvalo to asi patnáct sekund, kdy mě ‚někdo‘ postupně vytáhl z postele a probudil,“ popsal. Událost si nakonec vyložil po svém — jako upozornění, že dům si žádá respekt. „Sliboval jsem, že se budeme k domu chovat hezky,“ vzpomínal herec.

Právě respekt k historii místa dnes oba považují za zásadní. Postupně začali pátrat i po osudech původních obyvatel mlýna a lidí, kteří museli po válce odejít z pohraničí. Z archivních dokumentů zjistili informace o německé rodině, která ve mlýně žila před nimi. Nejvíc je zaujal muž jménem Ernst, o jehož dalším osudu se nedochovalo téměř nic. „A tak jediné, co vám pak samozřejmě vrtá hlavou, je, kde je Ernst. Jeho odsunový lístek se nikdy nenašel. Padl na frontě? Utekl? Nebo se mu stalo něco horšího?“ přemýšlela Andrea.

Krajina Českého středohoří je podle nich podobnými příběhy doslova prostoupená. I proto si postupně zapisují vyprávění místních a sbírají drobné střípky minulosti, které by jednou rádi zpracovali knižně. „Je to překvapivě snadné, protože nás místní velmi dobře přijali. Když pak sedíte v hospodě a posloucháte jejich vyprávění, zjistíte, že to nejsou jen historky. Jsou to životy lidí, kteří kdysi chodili po stejných cestách jako my dnes,“ říká Petr Uhlík.

Rekonstrukce mlýna tak pro ně dávno není jen útěkem z města nebo romantickou představou života na venkově. Spíš pomalým učením se jinému rytmu života. Takovému, kde není potřeba neustále spěchat, být online nebo něco dokazovat. „Na telefon tu není čas. A vlastně se sem ani nehodí. Člověku se úplně změní tempo života,“ shodují se oba.

VIDEO: Talentovaná Tara Wardová proměnila maličký prostor před bytem v útulný obývací pokoj pod širým nebem. Rekonstrukce vyšla na pár tisíc korun

Zdroj: Autorský text