Tereza Kostková ukázala zahradu snů. Svažitý pozemek proměnila v oázu klidu s bazénem i maringotkou

Herečka a moderátorka Tereza Kostková má zahradu, která na první pohled nepůsobí okázale. Není rozlehlá, není dokonale rovná a rozhodně nepatří k těm, které by šly navrhnout jedním jednoduchým tahem. Právě v tom je ale její kouzlo. Úzký svažitý pozemek se proměnil v osobitý venkovní svět, kde se dá odpočívat, pěstovat, posedět u ohně i vydat se na malou „procházku“ za koupáním.

Zahrada, která má být krásná i užitečná

Kostková se při tvorbě zahrady spojila se zahradním architektem Ferdinandem Lefflerem. Nebyla to náhoda. Jak sama uvedla, s Lefflerem se potkala pracovně v rozhlase a při přípravě na rozhovor zjistila, že v mnoha věcech přemýšlejí podobně. Důležitá pro ni byla hlavně přirozenost, nikoli okázalý efekt nebo zahrada, která by působila jako výstavní kulisa.

„S Ferdinandem jsme se setkali pracovně v rozhlase a já při detailní přípravě na rozhovor pochopila, že ladíme ve spoustě věcech. Bylo mi jasné, že pokud bude takový pocit mít i on, může ze souladu vzejít už jenom harmonická zahrada. A stalo se. To podstatné je, že oba milujeme přirozenost,“ uvedla Kostková.

Právě přirozenost je v celé zahradě znát. Nepůsobí jako prostor, kde by bylo všechno podřízené dokonalému prvnímu dojmu. Je to spíš místo pro život. Má sloužit rodině, odpočinku, návštěvám, tichu i běžným radostem, jako je práce se zeminou, sklizeň ovoce a zeleniny nebo posezení venku.

Na dům navazuje prostorná dřevěná terasa s pobytovými schody. Ty vedou na menší travnatou plochu obklopenou kvetoucími výsadbami. Odtud se pokračuje dál, k užitkovému záhonu pod kamennou zídkou, potom k ohništi a nakonec až k bazénu v zadní části pozemku.

Právě cesta k bazénu patří k nejhezčím nápadům celé zahrady. Bazén není hned u domu, ale až na konci pozemku. Díky tomu se cesta za koupáním mění v malý rituál. Prochází se kolem rostlin, po kamenných nášlapech a přes dřevěné molo. Z obyčejného přesunu se tak stává příjemná procházka.

Maringotka s divadelní minulostí

Jedním z nejvýraznějších prvků zahrady je maringotka, která má navíc příběh blízký světu Terezy Kostkové. Původně sloužila jako kulisa v divadelní hře, dnes funguje jako úložný prostor. Do budoucna by se z ní ale mohl stát zahradní bar. Právě ona dodává zahradě lehce poetickou atmosféru a připomíná, že prostor nemusí být jen praktický. Může v sobě nést i vzpomínku, hravost a trochu divadelní nálady.

Soukromí, ale ne uzavřenost

Protože je zahrada úzká a v některých místech vystavená pohledům z okolí, bylo potřeba chytře pracovat se soukromím. V nejcitlivějších částech ji od sousedů oddělují dřevěné stěny. Jinde ale prostor zůstává otevřenější a vizuálně propojený s okolím, díky čemuž nepůsobí sevřeně.

To je jeden z důvodů, proč zahrada působí větší, než ve skutečnosti je. Nespoléhá na vysoké zdi a úplné odříznutí od světa. Naopak kombinuje chráněná místa s průhledy a otevřeností. Výsledkem je pocit bezpečí bez stísněnosti.

Vzpomínka na babičku zahradnici

Kostková navíc vnímá zahradu i jako pokračování rodinné tradice. V jiné své citaci zmiňuje, že se díky Ferdinandovi Lefflerovi dům přirozeně propojil se zahradou, která se stala místem krásy i užitku a navázala na tradici její babičky, vášnivé zahradnice. „Věřím, že zahrada kultivuje i naši duši,“ uvedla.

To je možná nejpřesnější popis toho, proč její zahrada působí tak osobně. Není jen o rostlinách, bazénu nebo pěkně vyřešeném svahu. Je o vztahu k místu, k domovu a k rytmu, který člověka zpomalí. Zahradničení se tu neukazuje jako povinnost, ale jako příjemná práce, která má smysl.

Středomořský nádech i česká útulnost

Výsadby jsou laděné do modrožlutých tónů a doplněné rostlinami se stříbřitými a sivými listy. Díky tomu zahrada získává jemný středomořský nádech, ale nepůsobí cize. Pořád zůstává přirozeně zabydlená, měkká a česká. Kvetoucí výsadby obklopují jednotlivé části zahrady tak, aby bylo na co se dívat z domu, z terasy i od bazénu.

Důležité je, že zahrada funguje z obou směrů. Krásné výhledy nabízí z obytných místností a hlavní terasy, ale zároveň je promyšlená i pro pohled zpátky od bazénu směrem k domu. Není to prostor na jednu fotografii. Je to zahrada, která se postupně objevuje.

Zdroj: Atelier Flera, YouTube