Z cest kolem světa k chalupě v Podkrkonoší. Jak Lenka Šimánková oživila Růžovou chalupu

Z místa, které pro ni kdysi znamenalo spíš povinnost než radost, se postupně stala srdeční záležitost i životní projekt. O tom, jak se stará chalupa proměnila v její milovaný byznys, do něhož investovala kus sebe, spoustu energie i nemalé peníze, promluvila třiašedesátiletá Lenka Šimánková, manželka známého cestovatele Leoše Šimánka, v rozhovoru pro Žena.cz.

Rodina začala chalupu využívat v roce 1974 a postupně se z ní stalo místo, kam se pravidelně vracela.

Z někdejší povinnosti láska na celý život

Po čtyři desetiletí se o chalupu pečlivě starali rodiče paní Šimánkové. Její maminka, profesí stavební technička, dokázala starým prostorám vtisknout nový život. S citem i znalostí věci proměnila původní klenuté chlévy v útulné apartmány, aniž by dům přišel o svůj původní charakter. Právě díky tomu si chalupa dodnes uchovala autentickou atmosféru.

Sama Lenka Šimánková ale v mládí podobné nadšení nesdílela. Zatímco její rodiče trávili volné chvíle prací na opravách, i ona musela přiložit ruku k dílu. Když její vrstevnice vyrážely za zábavou, ona dostávala do ruky štětec a pomáhala s rekonstrukcí. To, co jí v pubertě připadalo obtěžující, však dnes vnímá úplně jinak – jako přirozenou součást příběhu, který jí postupně přirostl k srdci.

Než se z ní stala hospodyně a duše rodinné chalupy, vedla zcela odlišný život. Vystudovala fyzioterapii, pracovala v rehabilitaci a po roce 1990 odešla do Německa za svým mužem Leošem Šimánkem. Po jeho boku pak strávila dlouhých sedmnáct let cestováním po světě. Společně vydávali knihy, pořádali přednášky a z různých koutů planety si vozili nejen zážitky, ale i množství předmětů a vzpomínek. Jediným kontinentem, který si dodnes nemohou odškrtnout, zůstává Afrika. „Pro mého muže je druhým domovem Kanada, kde máme srub. Mně se líbil Nový Zéland,“ vzpomíná.

Chalupa, která si ji nakonec získala

Když se po téměř dvaceti letech v zahraničí rozhodli vrátit zpět do Česka, začali s manželem hledat místo, kde by se usadili. Nakonec je cesta zavedla právě do Rtyně. Našli tam pozemek, postavili si vysněný dům s výhledem na Krkonoše a začali novou životní etapu. Chalupa mezitím zůstávala v rodině, jenže péče o ni začala být pro její rodiče čím dál náročnější. Bylo proto jasné, že se situace bude muset změnit. „A tak mi spadla do klína. Zpočátku jsem z toho nadšená opravdu nebyla,“ přiznává paní Šimánková.

Původně měla úplně jiné plány. Chtěla se věnovat tomu, co ji těšilo – józe, psaní nebo angličtině. Nakonec ale přišlo něco jiného. „Ale ono si mě to celé tak nějak přitáhlo,“ dodává. V roce 2015 chalupu převzala, a to bez předchozích zkušeností s ubytováním hostů nebo podnikáním v cestovním ruchu. Přesto se z ní stalo něco mnohem víc než jen práce. „Je to moje každodenní práce. Ráno přijdu, večer odcházím. Ale nejsem unavená, jsem nabitá,“ tvrdí s úsměvem.

Postupně z chalupy vytvořila místo, kam se lidé rádi vracejí. Při úpravách zachovala mnoho původních prvků – špaletová okna, staré trámy i atmosféru starého venkovského stavení. To vše doplňuje dřevěný nábytek od místních řemeslníků, který do prostoru přirozeně zapadá. Nejzásadnější proměna přišla během covidového období. „Dva dny jsem jen seděla u okna a přemýšlela, co dál. A pak jsem se pustila do velké rekonstrukce,“ vypráví.

Místo, které spojuje rodinu i vzpomínky

Růžová chalupa, které doma neřeknou jinak než „Růžovka“, se pro Lenku Šimánkovou stala každodenním centrem života i práce. Radost z ní ale nemá jen ona. Její rodiče, kteří dříve obývali jeden z apartmánů, dnes žijí v malém bezbariérovém domečku v zahradě za chalupou. „Mají tam klid a pohodlí. A já klid, že jsou blízko,“ dodává majitelka.

Každý člen rodiny má k chalupě své vlastní pouto i oblíbené místo. Paní Šimánková nedá dopustit na velkou světnici s pecí, kde se schází rodina při oslavách a důležitých chvílích. Její manžel Leoš si zase oblíbil takzvaný cestovatelský koutek – místnost plnou suvenýrů a předmětů, které si přivezli ze svých dobrodružných cest. Když hosté projeví zájem, rádi se s nimi o příběhy spojené s těmito cestami podělí. „Když je zájem, rádi si s hosty posedíme a zavzpomínáme,“ tvrdí.

A proč se vlastně oranžová chalupa jmenuje Růžová? Odpověď je mnohem prostší, než by se mohlo zdát. „Podle růží, které tu sázela ještě prateta Anda. Každý rok jich kvete víc a víc. Oranžová fasáda jen zvýrazňuje jejich krásu,“ upřesňuje.

Když přijde řeč na to, jestli jí nechybí někdejší dobrodružný život plný cestování a adrenalinu, reaguje s nadhledem. „Kdepak, tady se pořád něco děje. A já mám teď krásnou roli – babičku. A to je dobrodružství samo o sobě," uzavírá bývalá cestovatelská hvězda.

VIDEO: Nepotřebuju být jediná, kdo se přestěhuje do lesa a nebude jíst maso, potřebuju ale, aby bylo víc těch, kteří se nad udržitelností zamyslí, míní Nováčková

Zdroj: autorský text