Komoda po Brzobohatém a koberec po Poledňákové. Jaké další poklady skrývá domov Ivy Lecké?

Jejich životní cesty se dlouho míjely. Oba pocházejí ze severních Čech – Iva z Liberecka, Vojta z Litoměřic – ale poznali se až mnohem později v Praze. Setkání proběhlo v jednom z místních rádií, kde se sešli za mikrofonem a začali vysílat společnou ranní show.

Domov s duší a každým kouskem, který má svůj příběh

Dům, ve kterém dnes žijí, byl původně novostavbou bez vybavení. Kuchyň byla první věc, kterou bylo potřeba vyřešit, a právě tady začal být Vojta víc než jen moderátor. „Tu původní jsme demontovali a já jsem pod uměleckým vedením své ženy provedl rekonstrukci. Oba máme rádi útulný venkovský styl…“ řekl Vojta Efler. A nejen že kuchyň postavil. Rád v ní i vaří. Lecká o tom mluví jako o „životním výherním lístku“.

Obývák jako malé muzeum vzpomínek

Jejich domov není z katalogu. Každý kus nábytku má příběh. Komoda po Radku Brzobohatém se do rodiny dostala díky tomu, že Vojta působil v divadle, které vedla jeho manželka. Gramofon je kompromisem mezi snem a realitou – originály jsou příliš vzácné, ale replika dělá stejnou radost. Koberec po režisérce Marii Poledňákové má pro Ivu emocionální hodnotu – její filmy provázely celé generace a Iva si v zapůjčených knihách režisérky dokonce nechala záložky přesně tak, jak je kdysi vložila ona. Domov tu není dekorace. Domov tu vypráví.

Z obýváku se vychází na terasu, kterou plánují zastínit, aby se tu dalo sedět i v letních vedrech. Zahrada je orientovaná na jih, což je výhoda i nevýhoda. Teplo prospívá bazénu a zelenině, méně už posezení. Rodina ale myslí i ekologicky – zalévá z velkého sudu na dešťovou vodu. Rodinou raritou je také erb Eflerových, ke kterému Vojta hledá historické souvislosti. Mluví o něm bez patosu – jako o kořenech, ne o titulech. A možná to je celé kouzlo jejich vztahu: úcta k příběhům, které se dějí v rodině, doma, mezi lidmi – ne na podiu.

Zdroj: iDnes.cz