„Jestli tohle jsou Vánoce, tak ne ty moje,“ říká Martina Preissová a prozrazuje rodinné tradice

Přestože Vánoce jsou ještě pár dní před námi, Martina Preissová má letos pocit, že jeden důležitý dárek už dostala. Pokřtila svou knihu Tvá M., intimní soubor dopisů adresovaných tatínkovi, který zemřel, když jí bylo dvacet let. Prosinec pro ni byl náročný – plný práce, emocí i bilancování – a právě proto se na sváteční klid těší víc než kdy jindy.

Morava v srdci, Praha jako domov

Martina pochází ze Znojma a na Vánoce z dětství vzpomíná jako na čas hudby, rodiny a otevřených dveří. „Štědrý den byl jen pro rodinu, ale na Štěpána se náš statek otevřel všem. Muzikanti, zpívání do noci… Bez moravských koled si Vánoce neumím představit,“ říká. Tyto svátky si ale nenechala „převézt“ do Prahy násilím. „Když vytvoříte rodinu, nemůžete diktovat jedno pojetí. Každý si něco přinese, ale hlavní je, že chceme být spolu.“

Do života jí vstoupila i rodina jejího muže Martina Preisse, a s ní nové zvyky. Jana Preissová s Viktorem Preissem podle Martiny ctí svátky do posledního detailu. „Tatínek přijde ke stromku v kravatě, maminka má na sobě něco nového, všichni jsou slavnostně oblečení. Ke stolu se prostě nejde v teplákách,“ popisuje. Sama k tomu přidala vlastní tradici: „Na Boží hod dávám každému na talíř osobní přání do nového roku. Už se na to prý všichni těší.“

Dopisy tatínkovi: ne terapie, ale čas spolu

Kniha Tvá M. vznikala bez ambice léčit staré rány. „Terapiím jsem nikdy nepodléhala. Spíš mi dělalo dobře, že s tátou díky psaní ještě trávím čas,“ vysvětluje. Tatínek jí už nemůže odpovědět, ale právě to bylo osvobozující. „Je to adresát, který nic nehodnotí ani nekritizuje. O některých věcech se mi třeba s maminkou mluví hůř – jsme jiná generace.“ O to silnější vzpomínku v sobě nese z jediného okamžiku, kdy ji tatínek viděl na jevišti. „Bylo to v Mahenově divadle, hrála jsem Jenůfu. Z děkovačky jsem se dívala do lóže a viděla úplně vyhaslého člověka. Objala mě a řekl, že je rád, že tam byl. Myslím, že to byl jeho dar na mou cestu.“

O ztrátě, rodině a odvaze říct si o pomoc

Poslední Vánoce s tatínkem byly těžké, plné bezmoci a čekání. „To, že někde leží a vy mu nemůžete pomoct, je horší než to, že už ho nemáte,“ říká bez patosu. I proto dnes mluví otevřeně o pomoci – ať už v rodině, nebo v každodenním životě. „Byla jsem typická moravská selka, která si myslela, že všechno zvládne sama,“ směje se. Dnes už ví, že čas pro sebe není luxus, ale nutnost. „Muži nevolají po tom, abychom byly dokonalé. Volají po energii. A tu najdete jen tehdy, když se k sobě dokážete vrátit.“

VIDEO: Rodiče si mysleli, že mě budoucí manželka zardousí, přiznal Martin Preiss

Zdroj: Blesk.cz