Stres v práci jí způsoboval nespavost, vyčerpání, problémy s koncentrací a přivedl ji až do ordinace psychologa. Záchranu našla v podobě AVS přístroje.
„Jako PR manažerka v jedné velké společnosti pracuju už dvacet let. Svou práci jsem vždycky měla ráda, naplňovala mě, přinášela mi nové zážitky, zajímavá setkání… Až do té doby, než jsem organizovala obří akci pro našeho klienta. Byly to měsíce příprav, začala jsem se dostávat do časového skluzu a ohromného tlaku ze strany klienta. Nemohla jsem spát, a když už jsem usnula, probudila jsem se vylekaná a celá zpocená,“ vzpomíná Zuzana a doplňuje: „Až to ve mně jednoho dne bouchlo. Nebyla jsem schopná vstát z postele, cítila jsem se úplně vyčerpaná s pocitem beznaděje, neměla jsem chuť jíst, zlobila jsem se na všechny kolem…“ Po několika dnech ji proto přítel objednal ke svému známému psychologovi.
„Pan doktor se mnou vše důkladně probral a ukázal mi přístroj AVS. Do té doby jsem o něm nikdy neslyšela a upřímně – připadal mi jako neúčinná blbost,“ přiznává Zuzana. Po dvou terapiích v ordinaci psychologa si Zuzana přístroj vypůjčila domů a jeho účinky byla více než překvapená. „Zvuky ze sluchátek a světlo v brýlích mě začaly tak uklidňovat, že jsem se na AVS stala téměř závislá,“ směje se. Stimulace mozku pomocí zvuku a světla je vhodná při jakékoli formě psychické zátěže a vyčerpání energetických rezerv nervových buněk a tkání. AVS přístroj pomůže hlavě zregenerovat, vyplavit stresové hormony a mozek zdravě „nastartovat“, což vede k pocitu spokojenosti a vyrovnanosti.
„Dlouhodobá přítomnost stresových hormonů v těle může mít za následek to, že člověk vnímá permanentní stav ohrožení a může reagovat neadekvátně,“ vysvětluje psycholog PhDr. Karel Hlavatý, který ve své praxi v Lázních Jablonec k terapiím využívá už po třicet let audiovizuální stimulaci pomocí AVS přístrojů.
„Už po týdnu používání jsem se cítila lépe, po 14 dnech jsem cítila novou energii a mohla se zase vrátit k práci,“ říká Zuzana s tím, že přístroj používá i nadále a naučila se díky radám psychologa lépe předcházet pocitům vyhoření – v práci si nastavila své limity a rozvržení úkolů, nezapomíná na odpočinek, zábavu a koníčky, dvakrát týdně chodí běhat. „A zásadně nepracuji večer, už žádné usínání s notebookem v peřině!“ dodává s úsměvem.
