Lékařka radí, jak zhubnout: Odbourejte pocit sytosti jako pilíř pohody
Před tloušťkou nás možná v budoucnu zachrání "hodné" bakterie. Jak na to jít už dnes, na to jsme se ptali odborné lékařky. Moc nás nepotěšila...
Každý chce zhubnout, nikdo nechce být tlustý. I přes nekonečné možnosti, jak tohoto cíle dosáhnout, se stačí podívat kolem sebe. Obezita se vyskytuje i v těch nejmladších věkových kategoriích čím dál víc.
Klouby, srdce, cévy, ledviny - nadváhou trpí celé tělo. Obrovskou komplikací obezity je cukrovka, jejíž epidemií trpí celý rozvinutý svět. Právě tuto spojitost denně vidí ve své ordinaci obezitoložka a diabetoložka Michala Pelikánová.
Kdysi se po internetu prodávala zaručená dieta. Kdo zaplatil, dostal jedinou radu: Nežrat. Je to pořád ještě spolehlivý postup, jak zhubnout, nebo aspoň nepřibrat?
Každá rada je většinou následovaná ještě další lepší radou, za ještě větší peníze. Tedy první rada zní: Jez střídmě a vyváženě. A ta druhá rada? Měj rád sám sebe a pohybuj se. Když se tyto rady spojí s odhodláním a vytrvalostí, pak budou fungovat.
Ptám se, protože před nedávnem se objevily vědecké objevy, podle nichž větší roli než energetický příjem hraje střevní mikroflóra. A není to žádná obskurní teorie, zastávají ji i vědci prestižní vysoké školy King‘s College v Londýně a další.
Jistěže není, v poslední době je střevní mikroflora a její vliv na různá onemocnění hodně diskutována a závěry výzkumu jsou velmi oceňovány ve všech oborech medicíny. Jejich praktické využití v běžné praxi léčby obezity je zatím nedosažitelné.
Nicméně již zažíváme éru probiotik a prebiotik, tyto preparáty podporující obnovu střevní mikroflory například po léčbě antibiotiky, jsou již i volně na trhu. Na tabletku proti obezitě si sice ještě musíme počkat, ale snad nikoliv moc dlouho.
MUDr. Michala Pelikánová
Diabetolog a obezitolog. Působí jako vedoucí lékařka oddělení diabetologie na Poliklinice Budějovická v Praze 4. Promovala na 2. LF UK v Praze. Absolvovala specializační atestace v oboru diabetologie a všeobecné praktické lékařství. Předmětem její klinické, výzkumné a publikační činnosti je komplexní problematika diabetologie a obezitologie. Je hlavním výzkumným pracovníkem v několika mezinárodních klinických hodnoceních.
Proč je pro někoho tak těžké zhubnout?
Proces hubnutí je založen na několika pilířích: motivace a sebedůvěra, změna stravy, změna pohybu a nastavení svého vnímání sytosti jako pocitu pohody. Pokud jeden tento pilíř netvoří solidní základ celku, nedaří se zhubnout s trvalým efektem.
Jsou diety vůbec k něčemu, nebo ne? A které považujete za nejškodlivější? Hitem je proteinová, co byste o ní řekla?
Jistě jsou diety řešením, nicméně z odborného hlediska doporučuji pouze dietu kontrolovanou specialistou - zeď si většinou také necháváte postavit zedníkem, aby nespadla. Kdokoliv si koupí tabletku, koktejl či jídlo, musí toto vnímat jako "berličku“. Vždy je vhodné svěřit se pod dohled odborníka-lékaře, nutriční terapeutky či fyzioterapeuta, aby jednotlivé složky hubnoucího procesu byly vyvážené. Hubnout jde i bez berliček, jen obtížněji, většinou však s dlouhodobějším efektem.
V módě je teď nechávat si vytvořit jídelníček od výživových poradců. Tím se ovšem může stát kdokoliv po absolvování víkendového kurzu. Co byste poradila lidem vy?
Mohu poradit pouze návštěvu nutriční terapeutky, která má obor výživy vystudován při běžném vysokoškolském studiu se státními zkouškami. Ve většině nutričních poraden je péče provázána s lékařem, rehabilitací, psychologem. Konzultace v nutriční poradně je sice velmi často placená, a tak je na uvážení každého, komu svěří své tělo do rukou, nicméně je zaručen odborný komplexní přístup.
Těžké kosti, pomalý metabolismus… Co je na tom pravdy?
Nic moc, i s těžkými kostmi může mít člověk optimální váhu a denně sportovat.
Lidé většinou vnímají nadváhu jako estetický problém, ale větším strašákem by měly být zdravotní obtíže. Co vlastně tloušťka páchá za škody v našem těle?
Nadváha a následně obezita je vysoce poškozující proces celé tělesné schránky. Je mnoho zdravotních rizik, které se nadváhou potencují. Počínaje vysokým krevním tlakem, vysokým cholesterolem a urychlením aterosklerozy, rozvojem diabetu, vysokým rizikem nádorových onemocnění, poruchami hybnosti kloubů a celkově bolestmi. Nelze opomenout i psychické obtíže obézních pacientů. Všechny problémy na sebe pak vážou i sociální obtíže.
Pro koho jsou kila navíc horší, pro ženy, nebo po muže?
Obezita je škodlivá pro obě pohlaví stejně.
Ačkoliv obecně sdíleným ideálem je hubenost, podle studií mají nejlepší životní prognózu lidé s pár kily navíc, ne úplní hubeňouři. Čím si to vysvětlujete?
Je důležité býti fit, udržet si pohybovou zdatnost. Pro mě hubenost/vyhublost není ideál a jistě ani cíl u mých pacientů. Naštěstí je rozmezí ideální váhy celkem široké a individuální.
Nejdůležitější je i při nadváze zůstat fit, je vždy lepší být v kondici " fat and fit“ - “tlustý, ale fit“ - než trpět celkovými důsledky obezity "fat and unfit“. Nikdo z nás si nedokáže představit anorektického boxera či vzpěrače. Každý máme hranici pro ideální hmotnost, směrem nahoru se však tato hranice překračuje snadněji.
Jaká je spojitost mezi obezitou a cukrovkou? Dostane dříve či později cukrovku každý tlouštík?
Cukrovka je podmíněna mnoha faktory a k jejímu plnému rozvoji nemusí dojít u každého obézního. Troufám si říci, že u každého obézního lze najít nějakou z poruch metabolismu cukrů, tzv. poruchu glukózové tolerance.
Dřív byla cukrovka nemocí starých lidí, dnes ji mívají už i děti. Objevila věda (kromě nadváhy) nějaké nové spouštěcí momenty? Je i tento druh diabetu geneticky podmíněn? Hraje roli stres?
Podíl genetiky je u každého typu cukrovky známý, ale pokud si představíte 100metrový provaz jako DNA, pak jen několik jeho milimetrů je genetickým podkladem pro cukrovku. Všechny ostatní metry jsou vliv prostředí a působení nás samotných na své tělo, cukrovka 2. typu jde ruku v ruce s nadváhou. A obézní jsou už i děti, proto mohou mít i toto onemocnění.
Jak se vlastně léčba cukrovky dnes posunula? Pořád je základem striktní dieta, kterou byl málokdo schopen dodržet a pak týden před kontrolou pojídal na lačno citróny, aby srazil cukr a nedostal vynadáno?
Dietní opatření se za posledních deset let velmi upravila, respektují nejen nové poznatky na poli výzkumu diabetu, ale začleňují i nové potraviny a technologie jejich úpravy. Žádná striktní dieta nejde dlouhodobě dodržovat, a proto ji ani já ve své ordinaci nedoporučuji. Nicméně je nutno respektovat pravidla složení stravy, rozložení a velikost porcí během dne. Pokud chce pacient mít své onemocnění pod kontrolou, jistě to neovlivní jen jeho aktuální krevní odběry před kontrolou v diabetologické poradně.
Kdybyste měla čtenářkám a čtenářům dát jedinou radu ze svého oboru, která by to byla?
Pokud by to měla být rada cílená na hubnutí: „Radujte se i z malých kroků směřujících k úspěchu, netrestejte se za neúspěch, vaše cesta k úspěchu bude jen tak dlouhá a úspěšná, jak sami budete chtít.“