Cena? Vysoká – 170 tisíc korun, o třetinu víc než obvyklé částky v Praze. Přesto se s manželem rozhodli na zákrok kývnout. „Říkala jsem si – bude to kapacita, budu v těch nejlepších rukách.“
Už před operací si sama radši zašla na sonografii prsou. Klinika to podle jejích slov nepožadovala. Dnes to vnímá jako první varovní signál, který bohužel přehlédla.
Zákrok proběhl na podzim. Krátce po něm však začaly potíže. „Levé prso mi trochu teklo, pustili mě z kliniky později, ale řekli, že je to normální stav. Tak jsme to neřešili.“ Jenže stav se nelepšil „Pět týdnů jsem psala na kliniku, chodila jsem tam každý týden a říkala jsem jim, že mi není dobře: že mě ta prsa bolí, že jsem unavená, že se nedokážu postarat o rodinu. Celých těch pět týdnů jsem proležela. A všichni mi řekli, že to jen snáším špatně, že jsem citlivá.“
Nebyl to jediný případ, kdy komunikace kliniky tragicky selhala. Pan Jiří si vybavuje také diskusi se samotným lékařem v momentě, kdy se stav jeho manželky zhoršoval. Místo adekvátního lékařského postupu doktor jen namítl, že „prsa má hezký“. „Tak jsem na něj koukal a říkal, ale když bude ležet v rakvi, tak jí tam budou prd platný, potřebujeme s tím něco dělat!“ vzpomíná Jiří pobouřeně.
Namísto cíleného řešení infekce zazněla od doktora také ještě jedna nesmyslná nabídka: „Když bude zánět jen pod jedním, to druhé bych nechal.“ Nad tímto vyjádřením zůstal manželům rozum stát. Nebylo to poprvé a nebylo to naposled. Klinika podle manželů postrádala i základní vybavení. A především: neměli ani žádné záložní řešení.
Manželé se rozhodli promluvit nejen z vlastní zkušenosti, ale i kvůli desítkám dalších žen, které Helena objevila v online komunitách. „Když se mě někdo zeptá, řeknu – buďte rády, že jste zdravé. Za tyhle problémy to nestojí.“
Na internetu narazila na příběhy žen s komplikacemi po plastických operacích prsou. Špatně umístěné implantáty, rozdílná velikost, bolesti. „Je málo těch, které jsou skutečně spokojené. Pokud už se někdo rozhodne, měl by mít opravdu všechny informace. Ale pravda je – tohle nepotřebujeme. Jsme krásné tak, jak jsme.“
Svému plastickému chirurgovi nic zlého nepřeje, ale jeho lhostejnost ji poznamenala. Později navštívila jinou kliniku – tentokrát pouze za účelem nezávislého posouzení stavu prsou, – kde se setkala s úplně jiným přístupem. Nabídli opravu zdarma – jen za náklady. „Úplně jsem tam začala brečet, říkám, to je lidský a krásný přístup.“ Ale znovu by do toho nešla.
