Volně prodejné léky jsou dnes běžnou součástí našich domácností. Jsou dostupné, známé, často doporučované přáteli, televizí nebo internetem. Není divu, že máme pocit, že když je něco bez předpisu, je to vlastně neškodné. Ale právě tato zdánlivá nevinnost může být zrádná. I „obyčejný“ paralen má svá pravidla. I vitamíny, které bereme pro jistotu, mohou být v přebytku na škodu.
Nejde o to, vyvolávat strach. Jde o to, připomenout si, že zdraví není o počtu tabletek, které denně spolkneme. Není o tom, kolik přípravků máme v lékárničce. Zdraví je o schopnosti naslouchat vlastnímu tělu, o důvěře v jeho signály. A někdy také o tom, dovolit si nic nebrat. Dovolit si odpočívat, zpomalit, říct „dnes ne“.
Nejde tady o výčet zákazů, spíš o pozvánku k zamyšlení. K jemné inventuře toho, co a proč do sebe dáváme. A hlavně – jestli nám to skutečně pomáhá, nebo spíš jen zakrývá únavu, bolest, nespokojenost.
