Viry jsou mikroskopické organismy, které dokážou zcela ochromit lidské tělo – a v některých případech i celé společnosti. Přestože jsou neviditelné pouhým okem, jejich účinky bývají ničivé. Některé z nich způsobily největší pandemie v historii lidstva a zanechaly po sobě miliony mrtvých. Jak vlastně nejnebezpečnější viry fungují a jak devastují lidský organismus?
Neštovice, ebola a další: Jak vypadají nejhorší viry a co provedou s lidským tělem?
1 Jak vypadají nejhorší viry a co provedou s lidským tělem?
2 Španělská chřipka
Španělská chřipka, známá také jako pandemie chřipky H1N1 z let 1918–1919, patří mezi nejničivější virové epidemie moderní historie. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) a Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) se touto formou chřipky nakazila zhruba třetina světové populace (asi 500 milionů lidí), přičemž zemřelo 20 až 50 milionů lidí, některé odhady uvádějí i více než 100 milionů.
3 Španělská chřipka
Pandemie se objevila na konci první světové války a její název – „španělská“ – je zavádějící. Nezačala totiž ve Španělsku, ale kvůli tomu, že Španělsko nebylo ve válce a mělo svobodný tisk, se o nákaze informovalo dříve a otevřeněji než ve válčících zemích. To vytvořilo mylný dojem, že zde chřipka vznikla.
Virus španělské chřipky patřil do typu A, subtypu H1N1, ale oproti běžným chřipkám měl vysokou úmrtnost, a to zvláště mezi mladými a jinak zdravými lidmi ve věku 20 až 40 let. To se vymyká běžnému modelu chřipky, která nejvíce ohrožuje malé děti, starší osoby a lidi s oslabenou imunitou.
Reklama
4 Španělská chřipka
Jak se projevovala
Průběh onemocnění byl rychlý a často dramatický. Příznaky španělské chřipky zahrnovaly:
- Vysokou horečku
- Silné bolesti hlavy, svalů a kloubů
- Únavu a extrémní slabost
- Suchý a bolestivý kašel
- Krvácení z nosu, úst nebo plic
- Modrofialové zbarvení obličeje a rtů (cyanózu)
- Těžké zápaly plic, často způsobené sekundární bakteriální infekcí, která vedla k selhání dýchání a smrti
U mnoha pacientů došlo ke zhoršení stavu během jediného dne. Někteří zemřeli během 24 až 48 hodin od objevení prvních příznaků. Závažné případy často končily akutní respirační tísní a plicním edémem. Neexistovala žádná účinná léčba – antibiotika tehdy ještě nebyla k dispozici a antivirotika neexistovala vůbec.
Španělská chřipka přišla ve třech vlnách, přičemž druhá vlna na podzim 1918 byla nejsmrtelnější. Pandemie ustoupila během roku 1919, kdy pravděpodobně došlo k částečnému promoření populace a oslabení viru.
4 Španělská chřipka
Jak se projevovala
Průběh onemocnění byl rychlý a často dramatický. Příznaky španělské chřipky zahrnovaly:
- Vysokou horečku
- Silné bolesti hlavy, svalů a kloubů
- Únavu a extrémní slabost
- Suchý a bolestivý kašel
- Krvácení z nosu, úst nebo plic
- Modrofialové zbarvení obličeje a rtů (cyanózu)
- Těžké zápaly plic, často způsobené sekundární bakteriální infekcí, která vedla k selhání dýchání a smrti
U mnoha pacientů došlo ke zhoršení stavu během jediného dne. Někteří zemřeli během 24 až 48 hodin od objevení prvních příznaků. Závažné případy často končily akutní respirační tísní a plicním edémem. Neexistovala žádná účinná léčba – antibiotika tehdy ještě nebyla k dispozici a antivirotika neexistovala vůbec.
Španělská chřipka přišla ve třech vlnách, přičemž druhá vlna na podzim 1918 byla nejsmrtelnější. Pandemie ustoupila během roku 1919, kdy pravděpodobně došlo k částečnému promoření populace a oslabení viru.
5 Pravé neštovice
Pravé neštovice, odborně variola vera, jsou vysoce nakažlivé virové onemocnění, které po staletí způsobovalo rozsáhlé epidemie a smrt milionů lidí po celém světě. Onemocnění je způsobeno virem variola major (závažnější forma) nebo variola minor (mírnější forma) z rodu Orthopoxvirus.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) měly pravé neštovice úmrtnost 30 % u těžší formy variola major. U přeživších často zanechávaly trvalé jizvy, v některých případech i slepotu. V roce 1980 WHO oficiálně vyhlásila globální eradikaci pravých neštovic, čímž se toto onemocnění stalo prvním infekčním onemocněním, které lidstvo dokázalo zcela vymýtit – především díky celosvětové očkovací kampani.
6 Pravé neštovice
Virus se přenášel výhradně z člověka na člověka, a to kapénkovou cestou (při kašli, kýchání) nebo kontaktem s tělními tekutinami a kontaminovanými předměty (např. ložním prádlem, oblečením). Nakažlivost začínala s prvními příznaky a trvala až do odpadnutí posledních strupů.
Reklama
7 Pravé neštovice
Průběh a příznaky
Inkubační doba činila obvykle 7–17 dní (běžně 12–14). Během této doby nebyl nakažený infekční a většinou nepociťoval žádné potíže.
Typický průběh zahrnoval několik fází.
- Prodromální fáze (počáteční příznaky):
- Vysoká horečka (až 40 °C)
- Bolesti zad, hlavy a svalů
- Únava, zimnice, nevolnost
- Zvracení
- Někdy duševní zmatenost
- Vyrážka:
- Začínala obvykle v oblasti obličeje a končetin, poté se šířila na trup
- Nejdříve se objevily červené skvrny, které se během 1–2 dnů měnily v puchýře a pustuly (hnisavé puchýřky)
- Pustuly byly hluboko uložené, bolestivé a měly charakteristický „pupek“ ve středu
- Po 8–10 dnech pustuly zasychaly a vznikaly strupy, které později odpadly – často s trvalými jizvami
- Komplikace:
- Sekundární bakteriální infekce kůže
- Zánět plic nebo mozku
- U části pacientů došlo ke slepotě (po postižení rohovky)
- Smrt nastala nejčastěji mezi 10.–16. dnem od začátku příznaků
8 Pravé neštovice
Léčba a prevence
V době aktivní cirkulace viru neexistovala žádná účinná léčba. Terapie byla pouze podpůrná – udržování hydratace, snižování horečky, prevence sekundárních infekcí.
Nejúčinnější ochranou bylo očkování, které poskytovalo až 95% ochranu. Vakcinace používala živý virus vakcinie, příbuzný, ale méně nebezpečný virus z čeledi Poxviridae. Díky celosvětové vakcinační kampani vedené WHO mezi lety 1967–1977 se podařilo šíření nákazy zcela zastavit.
9 Mor
Mor, známý také jako černá smrt, je infekční onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis. Tato nemoc je spojována s několika rozsáhlými pandemií, z nichž nejznámější je tzv. černá smrt, která zasáhla Evropu ve 14. století (1347–1351) a zabila podle odhadů 25–50 milionů lidí, tedy zhruba jednu třetinu tehdejší evropské populace.
Reklama
10 Mor
Původcem moru je gramnegativní bakterie Yersinia pestis, která se přirozeně vyskytuje u hlodavců a přenáší se na člověka nejčastěji prostřednictvím blešího štípnutí. Mezi nejčastější rezervoáry patřili černí krysy. Mor může mít tři základní formy, přičemž bubonický mor byl nejčastější a právě s ním jsou spojeny tzv. morové rány (nebo také boule, „bubony“).
11 Mor
Léčba a prevence moru
Ve středověku nebyla účinná léčba dostupná. Lidé se uchylovali k různým metodám – vypalování ran, pouštění žilou, zaklínání či modlitbám. Až ve 20. století přinesly účinnou pomoc antibiotika, jako streptomycin nebo tetracyklin, které jsou účinné zejména v časné fázi onemocnění.
Prevence dnes zahrnuje:
- Hygienická opatření a kontrolu populace hlodavců
- V některých oblastech také očkování rizikových skupin
- Rychlou diagnostiku a izolaci pacientů v případě podezření
Mor jako nemoc stále existuje, i když v omezené míře – podle WHO se ročně vyskytne několik stovek případů, zejména v Africe, Asii a Jižní Americe (např. v Demokratické republice Kongo, na Madagaskaru nebo v Peru).
12 Ebola
Ebola, přesněji virová hemoragická horečka Ebola, je závažné, často smrtelné onemocnění způsobené virem Ebola z čeledi Filoviridae. Původcem onemocnění je několik druhů viru, přičemž nejnebezpečnější a nejlépe známý je druh Zaire ebolavirus, který způsobil nejvíce úmrtí. Virus byl poprvé identifikován v roce 1976 u dvou současných ohnisek v Súdánu a Zairu (dnešní Demokratická republika Kongo), poblíž řeky Ebola, podle které byl virus pojmenován.
Reklama
13 Ebola
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) a Centers for Disease Control and Prevention (CDC) se virus přenáší z volně žijících zvířat (např. netopýři nebo primáti) na člověka a následně z člověka na člověka přímým kontaktem s:
-
tělesnými tekutinami (krev, sliny, moč, pot, výkaly, zvratky, sperma),
-
kontaminovanými předměty (např. jehly, prádlo),
-
tělem zesnulého během pohřebních rituálů.
Virus se nepřenáší vzduchem, jako například virus chřipky.
14 Ebola
Příznaky
Inkubační doba je obvykle 2 až 21 dní, nejčastěji 8–10 dní. Osoba není nakažlivá, dokud se neobjeví příznaky.
Typické projevy onemocnění:
-
Počáteční fáze (nespecifické příznaky):
-
náhlý nástup horečky,
-
silná slabost a únava,
-
bolesti hlavy, svalů a kloubů,
-
bolest v krku.
-
-
Pokročilá fáze:
-
zvracení, průjem,
-
bolesti břicha,
-
vyrážka,
-
zhoršení funkce ledvin a jater.
-
-
Hemoragická fáze (v některých případech):
-
vnitřní a vnější krvácení (např. z nosu, dásní, v moči),
-
krvácení z očí nebo trávicího traktu,
-
krvácivé projevy často předcházejí smrti.
-
Smrtnost závisí na konkrétním kmeni viru a kvalitě péče. U druhu Zaire ebolavirus dosahuje úmrtnost až 90 %, průměrně se však pohybuje kolem 50 %.
15 Ebola
Diagnóza se stanovuje pomocí laboratorních testů – PCR, ELISA nebo kultivace viru ve specializovaných laboratořích.
Léčba:
Dlouho nebyla dostupná žádná specifická antivirová léčba. Od roku 2020 WHO doporučuje použití dvou léků schválených po rozsáhlé klinické studii:
-
Inmazeb (kombinace tří monoklonálních protilátek),
-
Ebanga (monoklonální protilátka).
Péče o pacienta zahrnuje rehydrataci, kontrolu krevního tlaku, podpůrnou výživu a léčbu případných sekundárních infekcí.
Reklama
