

Cukrovka je často označována za civilizační hrozbu. V Česku ovlivňuje život více než milionu lidí a kvůli svému nenápadnému průběhu může vést až ke slepotě či amputacím. Dobrou zprávou ale je, že medicína v posledních letech zaznamenala výrazné pokroky a léčba se posunula mílovými kroky kupředu.
Cukrovka bývá právem označována jako tichý zabiják – mnoho lidí o ní vůbec neví, nebo její příznaky podceňuje. Takový přístup ale může mít vážné následky. Přitom zbytečně: současná medicína nabízí účinnou pomoc a dokáže pacientům výrazně zlepšit kvalitu života.
Diabetes, známý také jako cukrovka, je na vzestupu a lékaři dlouhodobě varují před jeho rostoucím výskytem. Záludnost této nemoci tkví v tom, že se může rozvíjet velmi nenápadně, i několik let bez výraznějších příznaků. Tělo přitom často vysílá signály – jako je sucho v ústech, nadměrná žízeň, časté močení nebo únava – které však mnoho lidí snadno přehlédne.
Zatímco cukrovka 1. typu má autoimunitní původ a objevuje se většinou už v dětství či dospívání, cukrovka 2. typu – nejrozšířenější forma této nemoci – je úzce spojena s životním stylem. Přesto není na místě obviňovat pacienty. „Rozhodně to není tak, že si za ni pacient prostě může sám,“ upozorňuje diabetolog Jan Šoupal. Tento mýtus je mezi veřejností i odborníky stále až příliš zakořeněný.
Slýchám to dnes a denně, že si za to diabetik může sám. Není to tak. Nepochybně může do určité míry něco ovlivnit, ale ne všechno,“ zdůrazňuje diabetolog Jan Šoupal. Podle něj hraje významnou roli genetická výbava – tedy to, co si neseme v genech.
„Jestliže má jeden z rodičů diabetes 2. typu, potomek má přibližně padesátiprocentní riziko, že se u něj nemoc v průběhu života rozvine. Co ale ovlivnit lze, je například doba, kdy se diabetes projeví. Je velký rozdíl, pokud se hladina cukru v krvi zvýší ve čtyřiceti, nebo až v pětaosmdesáti letech,“ vysvětluje lékař.
Zdravý životní styl je nejlepší prevencí. Pravidelný pohyb, vyvážená strava bohatá na vlákninu, celozrnné výrobky, kvalitní bílkoviny a zdravé tuky – to vše může významně oddálit nástup diabetu 2. typu. Důležité jsou také pravidelné návštěvy u praktického lékaře, kde lze díky jednoduchému odběru krve odhalit zvýšenou hladinu cukru včas.
Přesto mnoho lidí přichází do ordinace až ve chvíli, kdy se projeví závažné komplikace. Typickým příkladem je takzvaná diabetická noha, při které dochází k ucpávání cév v končetinách a může hrozit amputace. Dalším častým problémem je poškození sítnice oka, známé jako diabetická retinopatie.
Jak upozorňuje diabetolog Jan Šoupal, vývoj v léčbě cukrovky i jejích komplikací za poslední roky se dá bez nadsázky označit za revoluční. Největší změnu přinesly glukózové senzory – technologie, která zásadně mění každodenní život diabetiků.
Na pohled nenápadná bílá kolečka připevněná na paži fungují jako spolehliví hlídači. Nepřetržitě sledují hladinu cukru v krvi a v případě výkyvu upozorní pacienta prostřednictvím mobilního telefonu. V současnosti jsou senzory hrazené především pacientům s diabetem 1. typu, ale právě teď se jedná o možnosti jejich širší dostupnosti i pro pacienty s diabetem 2. typu.
Dnes v Česku pomáhá s kontrolou očí diabetiků i umělá inteligence. „Už před lety jsme zavedli screening diabetické retinopatie – poškození sítnice, které může vést až ke slepotě. Aktuálně je u nás umělou inteligencí každoročně vyšetřeno přes 100 tisíc pacientů. Technologie tak skvěle doplňuje práci očních lékařů,“ vysvětluje diabetolog Jan Šoupal.
Zdroj: MUDr.ování