Vztah v rodině je kromě vztahu mezi rodiči a dětmi také vztah k rodičům, sourozencům partnerů, k partnerům dětí, k tchánovi s tchyní, k dětem partnerů z předchozích vztahů. Jedná se o mezilidské vztahy, kdy jsme nějakým způsobem k sobě více vázáni. Ne vždy to ovšem funguje, jak má. Nebo jak bychom si přáli.

Vše se buduje pomocí vzájemného kontaktu. Někdy se s příbuznými sotva vidíme, a pak je těžké najít společnou řeč. Napjaté vztahy bývají nejvíce v rodinách, kde spolu žije více generací. Vznikají často rozdílné názory. Vztah v rodině by měl budovat každý, neměli bychom je brát na lehkou váhu.

Je třeba si uvědomit, že vaše děti dobře poznají vaši nevraživost a neshody s tchyní. Mohlo by se to odrazit na jejich chování. Z toho důvodu by dlouhotrvající sváry měly být odstraněny. Nebo se alespoň pokusit přijít na společný kompromis.

Pojem rodina

Jedná se o skupinu lidí navzájem spojených pokrevními svazky, adopcí, manželstvím nebo srovnatelným právním vztahem.

členové rodiny: matka, otec, bratr, sestra, dítě, dědeček, babička, bratranec, sestřenice, strýc, teta, synovec, neteř, tchán, tchyně, vnuk, vnučka, manžel, manželka, snacha, zeť, švagr, švagrová

Sourozenecké sváry

Nejčastějším problémem bývá viditelné nadržování rodičů jednomu z dětí. Všeobecně platí, že mladší to mají lehčí, ale to samozřejmě nemusí být pravda vždy. Podle psychologů by se rodiče měli snažit nechat děti problém vyřešit jen mezi sebou. Pokud vznikne hádka, neměl by se ani jeden z rodičů do určité chvíle zapojovat. Další problém nastává při koupi dárků nebo ve vyšším věku rozdělování majetku. Vše by mělo být rovným dílem a rodiče by na to měli dbát velmi pečlivě.

Jak ovlivňují vztahy v rodině naše chování v partnerských vztazích?

Působením lidí okolo nás si vytváříme vtahy s okolím. Ovlivňuje to náš cíl, žebříček hodnot, náš pohled na sebe sama a naše projevy citů. Pokud zažijeme, že projevy naší lásky byly od rodičů odmítány nebo přijímány s odporem, příště už je nebudeme raději dávat najevo. Jednoduše akce vyvolává reakci.
To, co zažíváme v průběhu dospívání, se chtě nechtě objeví i v naší výchově dětí v době jejich dospívání. Pokud jsme zažili násilí, může se stát, že i my budeme mít takové sklony. Působí to ovšem i opačně. Když prožíváme harmonické dětství a jsme zvyklí na lásku od rodičů, na pusu před spaním, tak z velkou pravděpodobností budeme i my přenášet city a emoce na naše děti.