reklama
 

Randit s vdanou ženou? Lepší než s volnou semetrikou

"Chlapi nejsou!" volají nezadané ženy už od věku pětatřicátnic. Ty starší to vykřikují ještě hlasitěji. Statistika tyto ženy rychle usvědčí z omylu. Muži jsou! Ovšem vy nezadané jim neumíte být milenkami! Lepšími milenkami totiž umějí být - ženy vdané!

Foto: Profimedia.cz

"Chlapi nejsou!" volají nezadané ženy už od věku pětatřicátnic. Ty starší to vykřikují ještě hlasitěji. Statistika tyto ženy rychle usvědčí z omylu. Muži jsou! Ovšem vy nezadané jim neumíte být milenkami! Lepšími milenkami totiž umějí být - ženy vdané!

"Mám pět důvodů," řekl mi u piva můj kamarád a vrstevník a vztyčil proti mně rozevřenou dlaň, "proč se nejradši kamarádím s vdanými děvčaty." Jakkoli je to trochu cynik a chlapík, který se nemusí za děvčaty honit (říká, že mu stačí se jen nebránit), znal jsem ho dlouhá léta i jako celkem vzorného a milujícího manžela a starostlivého tátu. Pak ovšem v rámci krize středního věku "udělal blbost" a následoval rychlý rozvod. Od té doby jsem ho potkával nejčastěji s vdanými ženami.

"A co láska?" namítl jsem

"Nejde to. Zkoušel jsem to a nejde to. Buď je velká láska jenom jedna a já už mám vybráno, nebo jsou ty volný ženský úplně k ničemu," pravil kamarád se stále stejně vztyčenou dlaní a roztaženými prsty. A pak začal odpočítávat:

"Tak první důvod: K lásce potřebuju svobodu. Aspoň ze začátku. S vdanou ženskou se svobodně domluvíš, kdy se svobodně uvidíte. Nikdy to netrvá zbytečně moc dlouho, protože musí chodit do práce, vařit, prát, žehlit a starat se o manžela a děti. Je to hezký, milý a intenzivní. Neřeší se žádný hovadiny. 

A hned je tu druhej důvod: S vdanou nemusíš hrát žádný hloupý hry na dobývání pevností. Chápu, když si mě chvíli držela od těla holka v šestnácti, nechápu, jak mi může říct na páté schůzce čtyřicetiletá nezadaná ženská, že si ji nejdřív budu muset zasloužit. Jak zasloužit? Proč zasloužit? Co když si ona nezaslouží mě?! 

A s tím souvisí třetí důvod: Vdaná kámoška mě nevyslýchá, kolik vydělávám a kolik platím na děti, neřeší ani to, jestli dvě piva denně je moc nebo málo, ani kolik prokouřím. Pokud mám peníze na večeři a občas koupím lístky do divadla, je všechno v pořádku. Ta nezadaná, kterou si teprve budu muset zasloužit, začne s výslechem hned u prvního kafe - co a za kolik děláš, jaký máš auto, vylustruje si tě v katastru nemovitostí ještě dřív, než si nechá sáhnout na zadek!

A máš tu čtvrtej důvod: Vdaná si tě prostě nechá takovýho, jakej jsi. Zřejmě jsi pro ni dobrej, když s tebou ztrácí čas a riskuje, že jí manžel přizabije, pokud se to dozví. Pro nezadanou nejsi dost dobrej snad nikdy. Ona tě chce mít lepšího, ona si tě chce polepšit, opravit, předělat, ona ti prostě hned ze startu začne velet. Začne ti plánovat čas, vyčítat, žes nezavolal, když si přála být zavolána, a obviní tě z nedostatku lásky. Ona si neuvědomí, že potřebuješ tu svobodu aspoň na tu chvíli, než se do ní zamiluješ, ona s tebou začne přesně a natvrdo přesně tam, kde skončila se svým manželem, než ji vzal za prdel a vyhodil, nebo než se sebral a odešel." 

Zbýval poslední zdvižený prst

Zeptal jsem se tedy na ten pátý důvod. "Pátej důvod? Tak ten je úplně zásadní. Vdaný ženský jsou prostě většinou normální. Nevím, jak bych to měl říct jinak. Prostě milý, pohodový. A svobodný jsou prostě ty, který ještě nikdo nechtěl, a rozvedený ty, který už zase nikdo nechtěl. A měl k tomu zřejmě nějaký dost pádný důvody. Neumím si to jinak vysvětlit. A tak si radši půjčuju normální, fajn ženskou od jejího manžela, než abych si k sobě nastěhoval nějakou hysterickou semetriku, který se někdo s úlevou zbavil."

Než se do mne seznámeníchtivé dámské čtenářstvo pustí pěstičkami, podotknu, že jsem pouze přepsal reálný rozhovor s reálným chlapem. Celkem normálním chlapem. Přepsání jeho slov neznamená, že s nimi bezvýhradně souhlasím, natož abych fandil mimomanželským vztahům a velebil nevěrné manželky. Problém je ale v tom, že jsem podobných rozhovorů s podobnými "celkem normálními" nezadanými muži absolvoval mnoho.

Často mi v tomto duchu píší i moji knižní mužští čtenáři. Zrozen ve znamení vah při těchto příležitostech okamžitě hledám balanc a protiargumenty. Jak ze svého milostného archivu, tak ze svého okolí okamžitě vytahuji příklady, kdy všechno bylo úplně jinak. Úplně vyvážit se mi to ale nedaří. Ne tedy, že bych kamarádova tvrzení podepsal vlastní krví, ale něco pravdy mu musím přiznat.

Volných mužů je dost

Čtyřicátníků, padesátníků, šedesátníků je téměř stejně jako stejně starých nezadaných žen. Početní rozdíl je skutečně minimální a roste až u důchodových kategorií, protože se muži dožívají nižšího průměrného věku. Ženy ve středním a vyšším věku si jen velmi často neuvědomují několik dost podstatných věcí.

Je-li ženě dvacet, má k dispozici třicet pánských ročníků. Muž ve dvaceti má k dispozici ročníky tři. A tyto dívenky od sedmnácti do dvaceti mu ještě utíkají ke starším mužům. Dvacetiletá žena může mít vrstevníka, třicátníka, čtyřicátníka, a třeba i padesátníka. Je-li ženě padesát a nechce-li staršího partnera (a to se stává velmi často), počet vhodných pánských ročníků se mnohonásobně snižuje. Je to ale spravedlivé. 

Prostě se do stejné výhody, jako má žena ve dvaceti, dostává muž v padesáti, kdy má zase on k dispozici třicet ročníků. Může mít padesátnici, čtyřicátnici, třicátnici, a má-li dostatek odvahy a dalších mužských předností, pak i tu dvacetiletou. Ženy středního a vyššího věku pak nesvádějí boj o nezadané muže jen se svými vrstevnicemi, ale i s armádou žen podstatně mladších. Je to boj jistě náročný.

Ale nemusí být marný

Marným se tento boj může stát pro ženy, které chtějí jen vrstevníky ("nechci žádnýho dědka"), aniž by samy dokázaly svoji ženskou výbavou konkurovat svým mladším sokyním. Svého prince se nemusí dočkat ani ty, které si neuvědomují, že už nejsou těmi dvacetiletými princeznami a očekávají trpělivé dlouhodobé dvoření a dobývání. Z princů kdysi schopných trpělivé vytrvalosti i bojů s devítihlavými saněmi se stali pohodlní králové. 

A k samotě se mohou odsoudit ženy, které se těm králům rozhodnou tvrdě vládnout, polepšovat je a přetvářet k obrazu svému. Tito již dávno dospělí muži rozhodně netouží po velitelkách a na vařené nudli si je nepřitáhnou ani vzorné kuchařky a hospodyně, protože tito chlapi se už dávno naučili starat se o sebe sami.

Jak nezadaného chlapa ulovit? 

To byste měly vědět líp než já! Ale dobře. Přestože tvrdím, že na vztahovou problematiku zpravidla nelze nasazovat jednoduché šablony a udělovat univerzální a všespasitelné rady, pokusím se napovědět. Nazval bych to "něžným přátelstvím", to, co vyhovuje při startu do nového vztahu těm déle dospělým mužům. Přátelstvím, které neomezuje, nenárokuje, nepředepisuje, nenapravuje.

Všimněte si, jak se to nápadně shoduje s tím, co vychvaloval můj kamarád u svých vdaných milenek. Vsadím se, že to něžné, svobodné a neuzurpující přátelské milenectví je nejlepším startem k dlouhodobému kvalitnímu vztahu se vším, co k němu patří. A ptám se: Když dokáží být správnými milenkami nezadaných mužů ženy vdané, proč by to nezvládly i nezadané?

Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?

Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři žen a jejich (ne)pochopitelného světa? Pak by vás měl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" i jeho volné pokračování s názvem "Jak jsem (ne)našel ženu". Obě knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected] , který vám je rád zašle i s věnováním.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Chcete mít pravdu, nebo být šťastná? Umění ustupovat

Nemáme děti. A o to lepší je náš vztah

Nejdůležitější muž v životě ženy? Její otec!

Náprsenka dokonale kopírující každou křivku. Zendaya ohromila na cenách kritiků | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama