

Co vlastně znamenají pojmy domspace a subspace? Proč lidé BDSM praktiky vyhledávají a co jim přinášejí? Dozvíte se také, jak se na BDSM nahlíželo v minulosti a jak se vnímání a přístup lidí změnil.
Mezi lidmi, kteří se věnují BDSM, najdeme ty, kteří jsou výhradně submisivní nebo naopak dominantní. Jak upozornila sexuoložka Petra Vrzáčková v podcastu Už budu!, existuje ale i řada těch, kteří jsou takzvaní switch – tedy partneři, kteří mohou podle situace roli měnit.
Pojem subspace se však vztahuje právě na submisivní účastníky. Co se během této zkušenosti děje? „Mezi submisivním a dominantním jedincem musí být opravdu důvěrný vztah, právě důvěra je tam zásadní. Submisivní se dominantnímu během BDSM aktivit úplně odevzdá. Samozřejmě za dodržování daných bezpečnostních pravidel a hranic, ty jsou nesmírně důležité,“ vysvětluje sexuoložka.
Stav zvaný subspace přináší mnohem víc než jen fyzické vzrušení. „Ten, kdo je submisivní, se nechává druhým zcela vést. Nevnímá své okolí, nepůsobí na něj žádné rušivé vnější vlivy. Uvolní se myšlenkově i svalově,“ popisuje sexuoložka Petra Vrzáčková. Právě odevzdání kontroly je tím, co BDSM odlišuje od běžného – takzvaně „vanilkového“ – sexu. A pro mnoho lidí je to klíčový aspekt, který v běžném životě často zažít nemohou. „Za normálních okolností máme pořád rádi věci tak trochu pod kontrolou, nikdy se jí úplně nevzdáme. V subspace je to jinak,“ dodává odbornice.
Proč někteří lidé v sexu vyhledávají bolest? Může to působit sebedestruktivně, ale podle sexuoložky Petry Vrzáčkové tomu tak není. „V BDSM jde spíš o uvolnění napětí. Díky té fyzické bolesti se submisivní jedinci oprostí od bolesti vnitřní, psychické. Fyzická bolest jim přináší vzrušení,“ vysvětluje v podcastu. Přestože i lidé, kteří se sebepoškozují, hledají podobné uvolnění, rozdíl je podle terapeutky zásadní: „Sebepoškozování je sebedestruktivní, BDSM ne,“ doplňuje. V BDSM světě je totiž vše postaveno na vědomém souhlasu, důvěře a bezpečí – a právě v tom tkví hlavní rozdíl.
Zkušenosti z dobře vedených BDSM praktik mohou být inspirací i pro „vanilkový“ sex. „Po BDSM správně následuje aftercare, tedy následná péče. To by bylo vhodné praktikovat i u běžného sexu, kde tahle část ale velmi často schází,“ vysvětluje sexuoložka Petra Vrzáčková. V rozhovoru pro podcast Už budu! se moderátorka Zorya Blue spolu s odbornicí věnovaly i historii BDSM. Ještě poměrně nedávno bylo totiž označováno za poruchu, kterou je třeba léčit. „Naštěstí se pochopilo, že nejde o nic špatného, jen jinou variantu normy. V sexu je dovoleno vše, s čím oba partneři souhlasí. Samozřejmě za dodržení nějakých zákonných norem,“ dodává Vrzáčková. BDSM už tedy zdaleka není tabu – a co víc, může být zdrojem vzájemné důvěry, hlubší komunikace a péče, kterou běžný sex často postrádá.
Přestože dnes už BDSM není považováno za nic „zvráceného“ ani patologického, mnoho lidí s vlastními touhami stále bojuje. S tímto vnitřním rozporem se často obracejí na odborníky. „Chodí za mnou klienti, kteří si třeba tyto své preference vyčítají, nepřijdou jim normální. Roli v tom hrají zaběhnuté stereotypy a předsudky. Úkolem terapeuta je zjistit, jestli jsou s tím vnitřně v pohodě, nebo jim to skutečně způsobuje distres,“ vysvětluje sexuoložka Petra Vrzáčková.