Najít pro miminko náhradní matku? V Česku na vlastní riziko

Mají dítě od náhradní matky. Celebrity, kterým potomka porodila cizí žena

Celebrity

Náhradní matka a budoucí rodiče mohou sepsat pouze formální nevymahatelnou dohodu. Skutečný otec dítěte má vůči těhotné vyživovací povinnost, takže součástí dohody mezi rodičkou a rodiči jsou také životní náklady, které za matku v době těhotenství platí – vitamíny, kvalitní strava, ošacení nebo cestování k lékaři. Dominika celkovou částku nesděluje, po porodu jí prý zbývá asi 130 000 až 200 000 korun, které využívá hlavně pro svoje děti: „Peníze slouží jako bolestné a kompenzace za případné rizikové těhotenství, když bych nemohla chodit do práce.“ Částku pak s každým miminkem zvyšuje, jelikož je těhotenství pro tělo stále náročnější.

Zkušená náhradní matka, na sociálních sítích nezištně nabízející konzultace všem zájemcům o surogaci, doporučuje částku vyplácet měsíčně, a to až po potvrzení těhotenství: „Pokud by těhotenství skončilo, nepřijdou nešťastní zadavatelé o veškeré peníze.“ Pokud při vyjednáváních dojde k podezřelému jednání ze strany náhradní matky, doporučuje začít hledat jinou: „Některé ženy požadavky navyšují a rodiče, toužící po dítěti, podlehnou podvodu.“

Rizika náhradního mateřství: "Trojka" se špatným koncem

Rodina

Na průběhu adopce závisela také Mirčina peněžitá pomoc v mateřství. Nárok na ni získala až po čtyřech měsících, kdy soud rozhodl o předběžném svěření do péče. Kvůli nabytí právní moci dorazily peníze až v prosinci. „Sedm měsíců jsem tak byla zcela bez prostředků, navíc na úřadě si se mnou nevěděli rady. Naštěstí naše právnička byla velmi zkušená, všechny termíny i jednání za nás hlídala a na úřadech jsme díky ní věděli co a jak,“ vypráví Mirka s tím, že reakce na její surogaci byly jinak pozitivní, ať už u pediatričky, na úřadech, v rodině či okolí. „Bylo těžké vysvětlovat, že první pokus ztroskotal. Podruhé jsme sice nic netajili, ale ani neprozrazovali,“ vypráví Mirka.

Prvorozený chlapeček byl právně adoptován až po 13 měsících, kdy proběhlo druhé a poslední stání u soudu. „Věděla jsem, že náhradní matka děti už nechce, ostatně trávili jsme s její rodinou i volný čas. Takže z papírování jsem obavy neměla. Pro mě bylo celou dobu nejdůležitější držet svého syna v náručí,“ přiznává ještě Mirka a dodává, že hned věděla, že syn musí mít sourozence. Nakonec i toho porodila stejná maminka. „Druhé těhotenství proběhlo hladce, věděla jsem, že je těhotná zodpovědná a neměla jsem díky péči o prvorozeného syna tolik času přemýšlet,“ vzpomíná Mirka.

MuDr. Pavel Otevřel, vedoucí lékař kliniky umělého oplodnění Reprofit v Brně

„Nejistota provázející celý proces je hlavní překážkou, která brání párům jít do surogace. Nejsou si jisti právním rámcem, bojí se, jestli je v průběhu nepotká nepříjemné překvapení, které nebudou umět řešit, jako při předávání dítěte,“ potvrzuje neukotvenost náhradního mateřství v českém právním řádu MuDr. Pavel Otevřel, vedoucí lékař kliniky umělého oplodnění Reprofit v Brně. A upozorňuje na fakt, že v nejistotě se kromě biologických rodičů i náhradní matky pohybují nejen kliniky, ale také samotné porodnice.

Obavy musí stranou

„Mnozí si myslí, že si najdou matku, na klinice jí transferují embryo a je hotovo. Někdy to tak může být, ale často čekáte i jen na to, zda se z vajíček vytvoří vhodná embrya, kolik jich případně bude, kolik bude pokusů, jestli na to vůbec zbydou peníze,“ sdílí Mirka. S manželem od dárkyně získala devět vajíček, z kterých vznikla jen tři embrya ke zmražení. Zmiňuje i další chyby, kterých se na cestě k miminku dopustili: „Doporučuji vybírat matku, která už má děti, a hledat v dojezdové lokalitě.“

Na čem se obě matky – náhradní Dominika i zadavatelka Mirka – shodují, je dobře zhodnotit, jestli jsou obě strany schopné si důvěřovat. Že se nevymlouvají, že jsou ochotné se navštěvovat a scházet, sdílet, co se děje. Důležitý je také pečlivý výběr kliniky.

Dominika se nebála ničeho, jen dodržování smluvených pravidel. Kdyby rodiče dítě odmítli, prý by si ho nechala a vzala za vlastní. Má také podmínku, že se po porodu chce s miminkem rozloučit, vidět, jestli je rodičům podobné. „Když vidím, že jsou šťastni, jsem spokojená.“ První porod Dominika obrečela, protože se jí po biologických rodičích po devítiměsíčním kontaktu jednoduše stýskalo, další zvládala s úsměvem. V porodnici ji všichni podporovali. Některá miminka dokonce jezdívala navštěvovat a koupat a je s rodinami ve spojení do teď. I Mirčina rodina se s náhradní matkou přátelí, pro děti to navždycky bude teta. „A já jsem jejich právoplatná maminka. Neřeším genetiku ani těhotenství – jsou naši a hotovo,“ uzavírá téma Mirka.