Reklama
Reklama

Najít pro miminko náhradní matku? V Česku na vlastní riziko

Dominika miluje rození dětí, Mirka vlastní mít nemůže. Když spojí síly, mohou stvořit chtěné a milované miminko. V Česku je však náhradní mateřství právně neukotvené, což přináší nejistotu.

Těhotenství
TěhotenstvíFoto: Shutterstock
Těhotenství
TěhotenstvíFoto: Shutterstock
Eva Kupcová

Dominiku a Mirku svedl dohromady jen tento článek. Dominika odnosila tři děti cizím rodičům a až teď porodí své čtvrté, chce těhotenství a porod zažít po osmé pro někoho, kdo sám nemůže. Mirka se stará o druhé miminko, které jí a manželovi odnosila náhradní matka, teď už kamarádka. Vybrali ji s partnerem po sedmi dlouhých letech, kdy Mirka přišla kvůli nemoci nejen o reprodukční orgány včetně vajíček, ale také o první naděje spojené se surogátním mateřstvím. První náhradní rodička totiž nakonec odnosila vlastní dítě. Protože chybí zákony a normy, není v procesu, o co se opřít.

Reklama

Příběh Dominiky M.: Miluji porody

„Při porodu cítím příjemnou euforii a neumím si představit, že bych už nerodila,“ začíná povídání o náhradním mateřství Dominika. „Seriál Ordinace v růžové zahradě mě inspiroval k možnosti dítě odnosit a porodit jiným. Začala jsem hledat inzeráty, což mě nakonec přivedlo k založení vlastní facebookové stránky, kde se mohou biologičtí rodiče spojovat s náhradními matkami,“ pokračuje. Jako první se jí kdysi ozval slovenský pár, sešli se a vyjasnili si podmínky. Ty Dominika stanovila sama a striktně se jich při spolupráci s rodiči drží: „Pár za mnou musí být ochotný dojet a nerušit setkání, chci, aby se mnou prožívali úplně vše, protože sami nemohou. Hledám starší, stabilní rodiče, kteří mi ukážou, jak žijí.“ Zároveň zve biologické rodiče k návštěvě každé kontroly na gynekologii i samotného porodu. 

Reklama

Příběh Mirky: Zklamání nás neodradilo

Mirka se stala obětí takové lsti. Ačkoli manželé uvažovali o adopci, nakonec se rozhodli zkusit surogaci s anonymně darovanými vajíčky. Naše první náhradní matka však tajila pohlavní styk v době zavádění embrya, ačkoli se to nedoporučuje, a odnosila vlastní dítě. „Ještě po porodu předstírala, že dítě předá, pak se přestala ozývat,“ vypráví teď už spokojená maminka dvou dětí. Pravdu podvodnice odhalila až tři týdny po porodu. Mlžila o přesném termínu, nekomunikovala, až nakonec sdělila, že dítě je nejspíš její a nevydá ho. „Zcela jsem se zhroutila,“ vypráví Mirka, „okamžitě jsme za ní jeli, ale nechtěla nám otevřít. Právník nic nezmohl, ani zdravotníci v porodnici, ačkoli byl můj muž napsán v rodném listu.“ Ačkoli se po pár dnech s dítětem nakonec setkali, bylo hned patrné, že dítě biologicky patří rodičce. Což testy DNA potvrdily. „Cizí dítě jsem stejně nechtěla, takže jsme o něj nebojovali. Manžel popřel otcovství, aby mohl být z rodného listu vymazán. O výživné jsme ale přišli,“ prozrazuje Mirka.

Rodina nakonec našla náhradní maminku, která jim odnosila dvě děti a stala se kamarádkou. Sice se proces zdržel vůli komplikacím s dělohou, kdy lékaři nedoporučili provést transfer, nicméně touha po dítěti na jedné a pomáhat na druhé zvítězila a vyústila ve zdravého chlapečka, jehož porodu Mirka přihlížela. Skuteční rodiče si pak dítě odvezli, ale oficiálně ho získali až po šestinedělí, kdy se rodička s manželem mohli dítěte oficiálně zříci. V takové chvíli pak začíná i přes biologické vazby proces klasického osvojení dítěte, které se liší v návaznosti na to, zda je surogátní matka vdaná či nikoli.


Reklama
Reklama
Reklama
Reklama