Prasátko, otřes se. Profesionální přítelkyně si libují ve finanční dominanci nad muži

Moderní doba je víc otevřená formám vztahů, které ještě před deseti patnácti lety byly považovány za něco pobuřujícího. Termín sexuální pracovnice se ale snaží minimálně v západní kultuře vymanit z negativních konotací a získat v rámci možností profesionální vyznění, ačkoli se na něj pořád většinou nazírá s despektem.

Lifestyle na hraně s fetišem

Uspořádání profesionální přítelkyně a prasátka se také někdy označuje jako "findom", z angl. financial domination = finanční otroctví, kde žena představuje finanční dominu, zatímco muž si užívá submisivního postavení prasátka, někdy také označovaného jako "finsub". Některé tyto "vztahy" fungují čistě online a anonymně, stejně i otázka sexuálních nuancí a služeb závisí na daných lidech. Míra financování se rovněž může lišit: někteří muži posílají menší sumy, jiní pouze dárky, další zase financují život svých rádoby přítelkyň úplně.

Ve svém podřadném postavení prasátka si tito muži libují. Některým na začátek stačí i verbální degradace, tudíž když se jejich "přítelkyně" na jejich adresu vyjadřuje sprostě, dokonce jim nevadí ani to, když jejich zprávy záměrně ignoruje. "Napíše mi něco jako: ,Ahoj, moje bohyně, jak se máš? Tvůj malý č*bčí otrok by ti rád něco koupil.‘ Pak chce, abych ho ignorovala, kupuje mi dárky a nosí mi věci. Zavazuje mi tkaničky a líbá mi nohy - prostě mě uctívá," popisuje své "prasátko" žena jménem Iman.

Na sociálních sítích, zejména na TikToku, se prezentují transakční vztahy v pozitivním světle a ovlivnitelné mladé ženy pak mají tendenci k takovému uspořádání nekriticky vzhlížet. Představa životního stylu, kde mají přístup k luxusu prakticky bez práce, je mimořádně lákavá, a tak se pod příspěvky těchto žen často objevují komentáře typu "já chci taky prasátko, kde ho seženu?". Úskalí této profese ovšem tkví v tom, že může být značně v rozporu se vnitřním světem člověka, a tudíž může zanechat šrámy na duši.

"Tak jako u každého sexuálního chování, i tady je na místě zeptat se sebe samé, jak se u toho cítím, zda je to v souladu s tím, kdo chci být, a jaké hodnoty vyznávám, zda mi to určitě nějak neubližuje a současně zda je tam konsent," vypočítává psycholožka Sarah Ashtonová. "Pokud jsou všechny odpovědi na tyto otázky v pořádku, pak do toho nikomu nic není," uzavírá to.