Vánoce byly vždycky naším svátkem. Můj manžel Milan miloval všechno, co s nimi souviselo – od pečení cukroví po zdobení stromečku, které bral jako malé umělecké dílo. Vždycky mě fascinovalo, s jakou pečlivostí rozmísťoval světýlka, aby zářila rovnoměrně. "Vánoce musí být dokonalé, Evi," říkával s úsměvem. A byly. Ale letos to bude jiné. Letos budu poprvé sama.
Milan zemřel letos v únoru. Ráno jsme se probudili, dali si kávu a já ještě plánovala, co všechno musíme stihnout, než začne jaro. On jen mlčky poslouchal, pak mě políbil a řekl: "Všechno zvládneme, uvidíš." Jenže pak už nezvládl nic. Zkolaboval a než přijela záchranka, bylo po všem. Infarkt. Byl pryč.
Celý rok jsem žila jako na autopilota. Práce, povinnosti, občasná setkání s přáteli – všechno šlo jaksi mimo mě. Jenže teď, když se blíží Vánoce, je všechno těžší. Všude kolem svítí výlohy, lidé se usmívají a já se cítím, jako by mě někdo uzamkl do místnosti bez oken.
Vánoce bez stromečku
Rozhodla jsem se, že letos stromeček nebude. Neměla bych komu ukazovat jeho zářivá světýlka. Jen při té myšlence mě píchlo u srdce. Vyndala jsem z krabice staré ozdoby. Byly mezi nimi i ty, které Milan vyrobil, když jsme se před třiceti lety brali. Jeden z papírových andílků, kterého vytvořil, měl ohnuté křídlo. Chtěla jsem ho opravit, ale pak jsem si to rozmyslela. Nechám ho tak. Je přesně takový, jaký měl být.
První Vánoce jinak
Přemýšlela jsem, jak ten den strávím. Rodina mě zvala, abych přijela, ale nechci. Myslím, že potřebuji být sama. Možná si pustím náš oblíbený film Pelíšky a vzpomenu si, jak se Milan smál u scény s kaprem. Nebo si uvařím jeho oblíbenou rybí polévku, kterou jsem kdysi nemohla ani cítit, ale pak mě ji naučil milovat.
Také jsem koupila malý svícínek. Rozsvítím ho na Štědrý večer a budu si povídat s Milanem. Věřím, že mě někde slyší. Možná to zní hloupě, ale myslím, že to pomůže.
Vánoce jako nový začátek
I když mě myšlenka na Vánoce bez Milana stále bolí, uvědomuji si, že ten čas nemusí být jen smutný. Možná je to příležitost vytvořit si nové tradice, ve kterých bude pořád kousek z nás dvou. Letos možná jen tiše vzpomenu, ale příští rok bych mohla třeba zapálit svíčku a poděkovat mu za všechny ty krásné Vánoce, které jsme spolu prožili. Protože i když tu Milan už není, jeho láska zůstává. A to je možná ten největší dar, který mi mohl kdy dát.
Tip redakce: Samota může být náročná, ale existuje řada způsobů, jak ji zvládnout a dokonce v ní najít i pozitivní stránku. V grafice najdete tipy, jak se samotou vyrovnat.