Tenká hranice mezi hrami a gamblingem: Hazardní prvky ve hrách ohrožují i děti

Hazardní hry mají jasně definované klíčové rysy: vsadíte finanční prostředky, čekáte na výsledek náhody a doufáte v odměnu. I kvůli riziku, které s sebou adrenalin a hra přinášejí, jsou dostupné až v dospělosti. Plnoletý člověk by totiž již měl být schopen plně zvážit důsledky plynoucí z případné ztráty peněz. Potíž nastává, když se hazardní prvky dostávají do běžných mobilních či videoher dostupných i pro děti a mladistvé, jako se tomu děje dnes.

Tím ale v posledních letech dochází k částečnému stírání rozdílů mezi běžným hraním videoher pro zábavu a přebíráním škodlivých návyků, které jsou spojené s nadměrným sázením. Oba světy přitom dříve bývaly zřetelně oddělené. Zatímco gaming, tedy hraní videoher, se na první pohled zdá být nevinnou zábavou s pouhým věkovým omezením, hazardní hry jsou naopak kvůli svým rizikům přísně regulovány.

Gaming a gambling – rozdíl, který se ztrácí?

Nové trendy ale vedou k tomu, že řada videoher obsahuje zmíněné hazardní prvky, které motivují hráče k pravidelné účasti. Na rozdíl od tradičního hazardního sázení tyto mechaniky nevyžadují nutně finanční vklad – místo toho však budují návyk, který se může časem přenést na skutečné hazardní aktivity. Podle odborných studií přitom mladí lidé tráví hraním videoher až několik hodin denně. Zábavná forma uvolnění se však může snadno změnit v problém, pokud herní mechaniky začnou přebírat kontrolu nad jejich časem a myšlením.

Nadměrné vystavení návykovým herním prvkům poté může ovlivnit jejich sociální život, výsledky ve škole i psychické zdraví. Konkrétně loot boxy přispívají k prohlubování škodlivým návykům nijak neomezeného hraní. Dle Americké psychiatrické asociace se potíže se závislostí na videohrách projevují jako neschopnost hru vypnout nebo lhaní o počtu hodin strávených hrou. Spadá zde ale také odtažitost od rodiny a přátel nebo problémy se začleněním v kolektivu.

„Míra nebezpečnosti, nebo chceme-li rizik, u mechanismu loot boxů, je úzce spojena s cílovou skupinou, kterou jsou hráči videoher. Zatímco online sportovní sázení cílí na milovníky sportu a pro hráče videoher nebude vždy atraktivní, je pro něj nákup loot boxu zajímavější produkt. Důkazem může být obrovské rozšíření tohoto mechanismu do videoher za posledních několik let. Pokud se spojí zájem o hraní, s možností koupit si za reálné peníze tajemnou skříňku, která je součástí oblíbené hry hráče, pak je dobré myslet na to, že loot boxy jsou pořád hazard, se všemi riziky, které k užívání si hazardu patří,“ popisuje Zajíček.

Různé země přistupují k regulaci loot boxů odlišně. Belgie a Nizozemsko je považují za nelegální formu hazardu a zakázaly jejich prodej. Velká Británie zakázala používání loot boxů pouze v případě, že jejich obsah lze prodávat mimo samotnou videohru. Čína a Jižní Korea vyžadují od vývojářů her, aby zveřejnili šance na výhru ceny. Japonsko zakazuje pouze některé typy loot boxů, jako je „kompu gacha“ – jedná se o boxy se vzácnými odměnami, které lze odemknout pouze po zakoupení sbírky jiných předmětů z loot boxů.

Jak chránit děti před riziky?

K preventivním krokům ale mohou rodiče přistoupit již nyní a nemusí přitom čekat na přijetí legislativních opatření. Riziko mohou minimalizovat tím, že budou věnovat pozornost herním aktivitám svých dětí. Je důležité, aby se rodiče informovali a zjistili, jaké hry jejich děti hrají a zda obsahují prvky jako loot boxy. Vhodným opatřením je také nastavení limitů prostřednictvím aktivace rodičovských zámků a omezení nákupů v hrách. „Otevřená komunikace s dětmi je klíčová. Rodiče by měli dětem srozumitelně vysvětlit, jak loot boxy fungují a proč mohou být nebezpečné. Zároveň je důležité podporovat alternativní aktivity mimo digitální svět, které posilují zdravý vývoj a přirozené sociální kontakty," zdůrazňuje Zajíček.

Zdroj: Institut pro regulaci hazardních her