reklama
 

Závislost na internetové pornografii je nové téma, říká sexuoložka Hana Fifková

Proč většina žen při samotné souloži neprožívá orgasmus? Kdy vzniká závislost na internetovém pornu? Téměř všechno, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat, jsme 'naťukli' s přední českou sexuoložkou Hanou Fifkovou.

Foto: Thinkstock

Jak v současnosti vypadá sexuální chování Čechů a Češek? Je opravdu patrná jistá rostoucí rozvolněnost ve vztazích i v sexu? Přibývá nevěr, nebo jsou jen víc vidět a jsou rychleji provalené díky moderním technologiím?

To rozhodně ne. Lidí, kteří v průzkumech sexuálního chování uvádí, že byli nevěrní svým stabilním partnerům, nepřibývá. Možná se o nevěře jen víc píše, protože je to zajímavé téma.

Nepřibývá naopak vztahů, ve kterých lidé žijí prý spokojeně bez sexu? Jde mít vůbec spokojený a naplněný partnerský vztah i bez takto intimního sdílení, nemůže v něm chybět tato část?

To se z reprezentativních výzkumů sexuálního chování obyvatel ČR nedá vyčíst. V jiné situaci je dvojice mladých lidí, kteří mají ještě celý život před sebou, ve srovnání s dvojicí rodičů dvou dětí a čtyř vnoučat. Tuto dvojici bezpochyby naplňují mnohem více i jiné oblasti společného života, než je ta milenecká. Jsou celoživotní parťáci, rodiče dětí, vlastníci společného majetku, společné historie a společných přátel. Tato dvojice může mnohem snáz oželet to, že společný sexuální život dávno vyhasl.

Jak se na vztazích a sexu podepsala totální ženská emancipace?

To je důležitá otázka. Ženská emancipace s sebou v první fázi nesla samá pozitiva. Ženy se dozvěděly, že v sexu nemusí být pasivními poskytovatelkami mužské rozkoše, uvědomily si mnohem více než dřív, že i ony mají možnost prožívat vzrušení, orgasmus a že milování by mělo brát v úvahu rozdíly mezi mužskou a ženskou sexualitou, a to jak ve způsobu, tak i ve frekvenci. Proces ženské emancipace se ale odrazil a odráží i v oblasti partnerských vztahů. Ženy začaly stále více vyplňovat prostor mužů a ti jsou teď těmi, kdo si hledají nové sféry uplatnění a nové sféry vlivu. Budeme jim držet palce, aby se jim to povedlo. Pokud by to muži nedokázali, bylo by to samozřejmě špatně I pro ženy.

Trápí lidi stále stejné problémy v otázce vztahovo-sexuologické? Pokud ne, co se změnilo? Co nejvíc chybí mužům a co ženám?

Muži v našich ordinacích stále nejvíce řeší potíže s erekcí, ženy problémy s dosahováním orgasmu a s chutí na sex. Ale stále více přibývá i mužů, kteří ztrácí v dlouhodobém vztahu chuť na sex. A úplně nové téma je závislost na internetové pornografii.

U koho taková závislost může vzniknout?

Internetová pornografie a závislost na ní je výhradně mužské téma. Roli hrají pravděpodobně velice výrazné, extrémní vizuální podněty, které internetové porno mužům nabízí. Mužská sexualita pak otupuje na normální běžné podněty, které poskytuje sex se ženou, kterou muž zná roky. Závislost pak vzniká, stejně jako jiné závislosti, u disponovaných jedinců. Dnes nám vyrůstá celá generace chlapců, kteří tráví mnoho hodin u svých počítačových stříleček, v pauzách masturbují a prostor, ve kterém se potkávají s reálnými dívkami, se hodně zúžil. U mnoha z nich bude start do párového sexuálního života obtížnější, ne-li nemožný.

Nedokážu si úplně představit, jak se léčí tento typ závislosti.

Léčba závislosti na internetové pornografii má stejné principy jako léčba jakékoliv jiné závislosti: nejlepším řešením je absolutní abstinence, což v případě sexuálního pudu samozřejmě nejde. Ale je třeba začít úplně abstinovat od realizace uspokojení u internetu a adaptovat se na jiné formy – nejlépe sex partnerský nebo v případě lidí bez vztahu na masturbaci s pomocí fantazií. Terapie probíhá především formou psychoterapie a v případě potřeby i s využitím psychofarmak.

Jak nejlépe mohou rodiče připravit svou dceru nebo syna na dobrý sexuální život? Vyžaduje si každé pohlaví jiný přístup?

Podle mne nikoli – je spíš důležité, aby s dítětem komunikoval ten z rodičů, se kterým má dítě otevřenější vztah. Sexuální výchova by měla být kontinuálním tématem v dialogu rodič – dítě, a to od nejútlejšího věku, samozřejmě přiměřeným jazykem a přiměřenými tématy. Pokud si některý rodič myslí, že je možné s dítětem začít mluvit o sexu na prahu puberty, tak se plete. V tomto věku již dobrou komunikaci na sexuální téma nenaváže. Základní témata sexuální výchovy jsou jasná a zřejmá – ochrana proti sexuálně přenosným nemocem, proti nechtěnému otěhotnění, proti sexuálnímu zneužívání, informace o tom, co je sex, jaké jsou jeho způsoby, o rozdílech mezi ženskou a mužskou sexualitou, o komunikaci na sexuální témata a mnoho a mnoho dalších témat.

Jaký máte názor na přechodové rituály a zasvěcení do mužství/ženství?

Obecně si myslím, že přechodové rituály mají veliký a nezastupitelný význam a je mi líto, že v naší kultuře jich ve srovnání s jinými kulturami výrazně ubylo. Přechodové rituály, vymezující a usnadňující přechod do dospělosti, nám určitě chybí. Zejména mladým mužům, kteří žijí často i do 30 let u svých maminek, by rituální přijetí do skupiny dospělých mužů, o které by se museli zasloužit, a zároveň do skupiny, se kterou by se mohli identifikovat, pomohlo se pohnout z místa.

Jak velký počet lidí je sexuálně zneužit v dětství a jak se takový zásah do těla psychiky odráží v jejich dospívání a dospělosti?

Vždy záleží na typu výzkumu, způsobu formulování otázek a vymezení pojmu sexuálního zneužívání, takže data o četnosti se pohybují od řádu procent do řádu desítek procent. Co se týče dlouhodobých důsledků, vždy záleží na několika faktorech. Dopady jsou tím těžší, čím bližší je oběti pachatel, čím déle zneužívání trvá a čím brutálnějším způsobem probíhá. Dítě se snáz vyrovná s jednorázovým zneužitím cizím pachatelem než se situací, kdy je dlouhé roky zneužíváno nejbližším příbuzným. Oběti mají v dospělosti nejrůznější potíže, jako například problémy v sexu i v navazování partnerských vztahů, deprese, úzkosti a potíže vyplývající ze sníženého sebevědomí a sebehodnocení.

Znamená pro většinu mužů a žen sex pouze pohlavní styk? Jak moc dnes dávají přednost partneři nekoitálním aktivitám před samotnou souloží?

Většina lidí stále ještě považuje sex bez soulože za méně hodnotný. Je to paradoxní vzhledem k tomu, že většina žen při samotném styku orgasmus neprožívá, potřebují především dráždění klitorisu. Někdy až potíže při souloži, například s erekcí, přimějí dvojici nekoitální způsoby milování zrovnoprávnit.

Lidé teď hodně 'jedou' v osobním rozvoji všeho druhu. Všimla jsem si, že přibývá lektorů na různé tantrické semináře, Objevování ženy v sobě, a tak dále. Co nás (jednotlivce nebo pár) takový kvalitní seminář může naučit a jak poznat, že nejde jen o 'swingers party' či sexuální služby v sofistikovaném obalu?

To vůbec netuším, v životě jsem na žádném tantrickém semináři nebyla. Lidé, kteří mají potřebu se podobných akcí účastnit, by si měli vždycky dopředu zjistit všechny dostupné informace právě z toho důvodu, aby nebyli sexuálně obtěžováni. Pokud 'školitel' nebude členem nějaké profesní organizace, která by garantovala dodržení etických pravidel, nebude si pak u koho stěžovat.

To, že si starší muži hledají mladší partnerky, platí odpradávna. V poslední době jako by se roztrhl pytel s páry, kdy žena je i o 10 let starší než muž. Znám ovšem i pár, kdy žena je starší o 30 let. Co přitahuje mladší muže na starších ženách?

Mladší muži hledají u starších žen sexuální zkušenost, vztahový klid, někdy samozřejmě i finanční zázemí.

Jste expertkou na diagnostiku a terapii transgender pohlaví. Jakými bolestmi prochází transsexuálové a jakými způsoby jim můžete pomoci?

Jsou to normální muži a ženy, kteří mají cestu k sobě složitější než ostatní. Proces přeměny pohlaví, který jejich problém vyřeší, je samozřejmě složitý, ale také velice úlevný. A drtivá většina z nich tento proces podstupuje právě proto, aby mohli žít normální život jako jiní muži a jiné ženy, nikoli někde mezi kategoriemi. A já osobně jsem ráda, že většině z nich se jejich sen splní.

Jak souvisí sexuální orientace s transsexualitou?

Nijak. Tak například lidé, kteří procházejí přeměnou female to male, jsou většinou heterosexuální muži a několik procent z nich se identifikují jako gayové. Stejně jako muži ve většinové populaci.

S čím vším se transgender lidé musejí vypořádat a je nějaký posun ve společenském vnímání této odlišnosti v české xenofobní a homofobní kotlině?

Já si vůbec nemyslím, že česká kotlina je homofobní a xenofobní a zkušenosti, které moji transsexuální klienti a klientky dělají se svým okolím, jsou vesměs pozitivní. Troufnu si říci, že většina lidí nemá problém respektovat změnu identity svého spolužáka nebo své kolegyně. Česko v tomto ohledu patří mezi nejliberálnější země Evropy. Absolvovat proces přeměny pohlaví k nám jezdí i lidé ze sousedních zemí, například Polska a Slovenska, a to právě z důvodů restriktivnější společenské atmosféry u nich doma.

Pomsta odhozené manželky. Dianne se po rozvodu kvůli mladší milence náramně baví | Video: Instagram/Dianne Laurance
reklama
reklama
reklama