reklama

Problémoví synové ničí matkám život: Jak s nimi bojovat

Syn který nepracuje, krade, týrá svou rodinu. Ať už může za problémy výchova, vrozené povahové rysy nebo nemoc, pro mámu to vždy znamená očistec na Zemi bez možnosti vykoupení.

Foto: Isifa/Thinkstock

Syn který nepracuje, krade, týrá svou rodinu. Když se dítě nepovede, může zkazit život všem okolo. Nejvíc na to vždycky doplatí jeho maminka.

Ať už může za problémy výchova, vrozené povahové rysy nebo nemoc, pro mámu to vždy znamená očistec na Zemi bez možnosti vykoupení. Nabízíme vám skutečné příběhy dvou žen, jejichž jména byla změněna. Určitě byste s nimi neměnili...

Ondra: Máte povinnost mě živit!

Talentovaný Ondřej byl zlatíčko. Asi tak do patnácti let, než se objevily první náznaky puberty. Pak začalo rodičům peklo, které trvá dodnes. "Ondra byla už od narození krásné dítě - bystrý, milý, dobře stavěný, záplava kudrnatých zlatých vlasů, modré oči... Prostě andílek. Všechno s ním bylo snadné. Škola mu nedělala problémy, vynikal v atletice, kde závodil na úrovni republiky. Věřili jsme, že volná výchova bude to pravé. Můj muž ho nikdy neuhodil, pokud nastal problém, tak jen trpělivě vysvětloval. Syn se bez problémů dostal na osmileté gymnázium, ale někdy ve druhém ročníku došlo ke zlomu," vypráví učitelka Lenka.

Doporučujeme: Domácí zvíře zvané Puberťák: Chov, výcvik, krmení

"Přestal se učit. Začal kouřit. Doma odmítal s čímkoli pomoci. Z nás měl jen legraci. Nakonec manželovi ruply nervy a poprvé v životě ho zřezal. Porvali se na zahradě jako koně, ale ani to nebylo nic platné. Z vyznamenání klesl Ondřej ke čtyřkám, maturitou doslova prolezl, napotřetí. O studium ani o práci nejevil zájem. Jsem vaše dítě, máte povinnost mě živit - prohlásil, když jsme po něm chtěli, aby přispíval na domácnost," pokračuje.

Potom se začali hádat i rodiče, hledali vinu jeden u druhého. Rodina se kvůli synovi málem rozpadla. Nakonec sebrali síly a vyhodilo ho z domu. Dva roky se potloukal, kde se dalo, spal i pod mostem, živil se jen rohlíky, sbíral pivní lahve. Když ho máma potkala zbědovaného na ulici rodného města, plakala. Nakonec přemluvila manžela, aby se syn mohl vrátit domů - a všechno začalo nanovo. "Nepracuje. Když mu něco řeknu, začne na mě řvát, ale jen pokud jsme doma sami. Když je u toho táta, nedovolí si to. Jsem z něj tak zoufalá, že jsem skončila na práškách. Každé ráno sbírám síly, abych dokázala vstát z postele. Vůbec si neumím představit, co bude dál," uzavírá Lenka.

Jarek: Za všechno můžou oni!

Za trápení s Ondřejem si možná Lenka a její muž mohou tak trochu sami, maminka Martina je v tom však zcela nevinně. Řadu výchovných problémů má na svědomí hyperaktivita - a právě to je problém jejího syna. "Všechno začalo už při Jarkově narození," vzpomíná. "Tahali ho ze mně kleštěmi. Šlo nám oběma o život a já ztratila šanci na další dítě. Diagnóza lehká mozková dysfunkce pro mě byla zpočátku spíš úlevou, bála jsem se horšího. Potom nás ale starosti rychle dohonily."

Čtěte také: Největší chyba, kterou dělají snad všichni rodiče

Vyčerpaná porodem se vrátila do zpustošeného bytu s manželem vojákem z povolání, který po čtyřdenních oslavách narození syna vyspával kocovinu. Rozvedla se o půl roku později - když muž opilý mířil na miminko služební zbraní, aby jí dokázal, že zajištěná pistole nemůže vystřelit. Nakonec si ji demonstrativně přiložil ke spánku a stiskl spoušť. Padl výstřel. Manžel zázračně přežil průstřel mozku, ale Martina podala žádost o rozvod. Zůstala se synem sama.

Jaroslav byl problémové dítě už ve školce - měl šéfovské sklony a s dětmi se pral. Ve škole to bylo ještě horší. Svou inteligenci nedokázal kvůli roztříštěné pozornosti uplatnit, autoritu učitelek nesnášel. Kuchařský učňák vypadal jako dobré východisko z nouze jen prvního půl roku. Pak se Jarek rozhodl, že ho nebaví vařit a začal chodit za školu. Následoval vyhazov a další dva marné pokusy dokončit střední vzdělání. Přestože tátu v podstatě nepoznal, vyrostla z něj jeho kopie - agresivní alkoholik, který pro ránu nešel daleko. Své neúspěchy zásadně přičítal okolí - za to může on, to byl jeho hlavní argument.

"Dnes je synovi třiadvacet let. Žije v mém bytě, platím za něj všechny účty, od mobilu až po dluhy z hracích automatů. Mohu si to dovolit, protože jako bankovní manažerka mám slušné příjmy. Ale každý den se budím s hrůzou, co zase syn vyvede. Pracovat samozřejmě odmítá, zato má spoustu velkých podnikatelských plánů. Už dvakrát jsem mu na ně dala peníze - a pokaždé se rozutekly dřív, než stačil své sny realizovat. Vím, že je strašné, co teď řeknu, ale kdybych stála znovu na začátku života, už bych stejnou životní volbu neopakoval - ani ohledně partnera, ani ohledně syna..." uzavírá Martina.

Dva životy, dva nepodařené osudy. Kde se stala chyba?

Co si počít s nezvládnutelným synem? Vyhodit ho nemilosrdně z domu už v rané dospělosti, aby poznal, zač je toho loket, a žít s vědomím, že to možná při své povaze nepřežije? Nebo celý život trpět  a ustupovat mu bez šance na zlepšení? Co byste poradili zoufalým matkám vy?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Erotické hry náctiletých aneb Také jste hráli flašku?

Proč muži podléhají ňaderné přitažlivosti?

Test: Vaše zdraví - víte, čemu věřit a co je nesmysl?

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama