Největší chyba, kterou dělají snad všichni rodiče
Dokáže vás vlastní milovaný potomek vytočit tak, že na něj řvete jako pominutí a nejraději byste ho profackovali? Chyba!
Také vás vlastní milovaný potomek dokáže vytočit tak, že na něj řvete jako pominutí, vyhrožujete mu a v zápalu zuřivosti byste ho nejraději profackovali? Tak přesně v tuhle chvíli začínáte prohrávat!
Trest, který se snese po vašem běsnění na jeho hlavu, má totiž -náctileté dítě za odměnu. Přesně o to se celou dobu snažilo, a teď vás konečně dostalo. Zatímco vy ještě stále běsníte a čekáte, až vám klesne tlak, vaše ratolest opouští bojiště s dobře skrývaným, leč hlubokým zadostiučiněním. Tep má zcela v normálu. Dobře ví, kdo je vítěz.
Mechanismus hádky: Každý rodič to zná
Nabízíme modelovou situaci, jak to všechno funguje. Dvanáctiletý Alan se ptá maminky, jestli si může pozvat pár kamarádů na televizi. Ona mu to nedovolí. Nikoli definitivně, jenom se jí to nehodí ve zmíněný večer, protože má hodně práce. „Mohl by sis je pozvat někdy jindy, třeba příští víkend," navrhne smířlivě.
Čtěte také: Facky a pohlavky k výchově dětí patří, rozhodl soud
Jenže Alanovi, který už se pomalu dostává do puberty, se matčina vstřícná odpověď nelíbí. Začne otravovat a kňourat. "Nikdy mi nedovolíš si večer pozvat kamarády. To není fér," stěžuje si.
Matka obhajuje stanovisko, syn trvá na svém. Hádka se přiostří a Alan začíná dostávat záchvat vzteku. Matka se rozčílí a zakřičí na syna, aby zapadl do svého pokoje a celý večer z něj nevystrčil nos. Má za to, že odchod do pokojíku je trest už sám o sobě a že by proto Alanovy sklony k hádkám měly slábnout. Pravdou je ovšem pravý opak.
Potrestaný vyhrává
Přestože konflikt skončil synovým potrestáním, jeho odpor neslábne. Alan se totiž nehádá proto, aby mohl s kamarády sledovat televizi, on chce matku prostě vytočit. Rozčílit ji je pro něj dobrá zábava, při které si navíc trénuje komunikační schopnosti. Tím, že mámu vytočí, se stává vítězem. Matka ho sice potrestá, protože se ale neovládne, zároveň mu svým vztekem poskytne dostatečnou odměnu.
Doporučujeme: Zabít nestačí, puberta je nemoc!
Alan rád vymění odchod do pokojíku za sladké zadostiučinění, že se mu podařilo matku rozžhavit doběla. Čím víc ona ztrácí sebekontrolu, tím větší moc nad ní on získává. Proto ho ani nenapadne ve sporech ustat, přestože ho matka soustavně a důsledně trestá. Touha po moci nad matkou je silnější než strach z trestu. Takový boj nelze vyhrát.
Důsledně, ale bez emocí
Alanova maminka na to musí jinak. Musí se naučit ovládat hněv a nenechat se vtáhnout do hádky. Jsou-li argumenty sporné, netřeba se dohadovat. A už vůbec není důvod zvyšovat hlas. Nezdárného potomka můžete klidně potrestat s milým úsměvem. Nezaškodí dodat - "Snažíš se mě vytočit marně. Prostě to tak bude a hotovo." Proneseno klidným tónem beze stopy hněvu, tak to má být: Alan nedostane odměnu, zatímco trest na něj dopadne, o to bude účinnější.
Náš tip: Zmalované puberťačky: Nevinná hra na ženy?
To chce ovšem pevné nervy. Počítejte s tím, že vás děti zkoušejí. A v průběhu puberty to bude ještě horší. Nenechejte se proto hned vytočit, zkazte jim tu radost. Ovládněte zbytečné emoce, ty jsou destruktivní hlavně pro vás. Zbavují vás zdravého úsudku a navíc vedou k lítosti na nesprávném místě. Podvědomě totiž cítíte, že jste se nechali zbytečně vytočit. Bude vám líto, že nejste dokonalí rodiče, a budete se to snažit odčinit tak, že se dítěti občas podvolíte. A to je špatná cesta, která potomka jen podpoří v jeho nevhodném chování.
Cestou ovšem není ani přísnější trest, a už vůbec ne trest fyzický
Zejména pokud je udílený v hněvu, to může mít katastrofální důsledky. Trest by totiž musel být opravdu tvrdý, aby převážil zadostiučinění potomka z toho, že vás vytočil. A to přece sami nechcete... Nenechte se proto vyprovokovat - váš nadhled a vyrovnanost budou daleko účinnější zbraní než nejpřísnější potrestání!
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Panic: Křehké zboží bez záruky
Chlapec se vzpomínkami mrtvého: Zabili mě ve válce!
Jak se stravovat a cvičit, když v práci jenom sedíte?
Jak se nenechat vyprovokovat
- Počítejte do padesáti - anebo ještě lépe od padesáti pozpátku k nule.
- Dejte si půlhodinovou svižnou procházku venku - na čerstvém vzduchu přijdete na jiné myšlenky.
- Zavřete se v ložnici a poslechněte si oblíbené cédéčko. Přemýšlejte přitom o pokojných a příjemných věcech. Třeba o tom, jaké to bývalo v dobách, kdy jste ještě děti neměli...