reklama
 

Co nesnáším na své matce: Poznáváte se?

Nosí stejné minisukně jako já. Nikdy nepřizná chybu, zato miluje větu - Já jsem ti to říkala. A v klidu si povídá s mými kamarády. Používá rudou rtěnku, i když už je stará... Je toho prostě spousta.

Foto: Isifa/Thinkstock

Je toho spousta. Nosí stejné minisukně jako já. Nikdy nepřizná chybu, zato miluje větu - Já jsem ti to říkala. A v klidu si povídá s mými kamarády. Používá rudou rtěnku, i když už je stará...

Podobnými pocity trpí spousta puberťaček. Vztahy matek a dcer bývají složité a provází je velká láska i nenávist. Hodně záleží na tom, jakou svou roli vůči dceři maminka zvládne.

Doporučujeme: 7 tipů, jak se stát dokonalou mámou

Ambivalence. To je nejvýstižnější charakteristika vztahu matek a dcer. Může skončit jako hluboká, zralá láska, ale také jako odcizení nebo dokonce nenávist. Záleží jen na tom, jak se v průběhu let dokážou obě ženy oprostit od svých emocí, předsudků a rolí

Jenom nebýt jako ona!

Vztah matky a dcery je tím nejsilnějším, co může existovat - v dobrém i ve zlém. Pětiletá holčička má maminku za bohyni. Potají si zkouší její šperky, chce být jako ona. Postupně přebírá její názory, chování, vztah k vlastnímu tělu, k mužům. "Dcera obdivuje přiznaně i nepřiznaně svoji matku, chce se jí podobat a současně se od ní i odlišit. Matka vidí v dceři své pokračování, ale současně i konkurenci," konstatuje socioložka Jiřina Šiklová na webu Vitalia.cz.

Pak přijde puberta, a všechno je jinak. Dcera potřebuje jít vlastní cestou, a tak kritizuje. U mnoha puberťaček hraničí v tomto období vztah k mámě s matrofobií, hrůzou z toho, že budu stejné jako ONA. (Nakonec se jejich obavy naplní, jenže to teď předbíháme.)

Stačí, aby maminka -náctileté dceři něco řekla, v podstatě cokoliv, a je oheň na střeše. Nastupuje zvláštní fyzikální úkaz: přestože stojí metr od sebe, máma poradí, ale dcera slyší příkaz. Dcera si zoufá, ale máma vnímá její hněv, nikoli bezradnost a volání o pomoc. Bude to chvilku trvat, než matka dokáže přijímat dceru jako dospělou bytost a dcera přestane maminku považovat za nepřítele.

Konkurence největší

Dcera se sice matce podobat rozhodně nechce, ale ze všeho nejvíc žárlí na její ženskost. Maminka se pro ni stala soupeřkou  číslo jedna. Nejvíce ji vytáčí jakýkoli její vztah - byť velmi vzdálený - k sexu. Popudit ji dokážou maličkosti ve vzhledu (výrazná rtěnka, minisukně, moderní účes), ale hlavně úspěšnost u dceřiných vrstevníků.

Čtěte také: Je mi sedmnáct. Matka je kráva. Uteču z domova

"Na to nikdy nezapomenu. Bylo mi sedmnáct a matka mi právě koupila super mikinu k narozkám. Vracely jsme se autobusem domů, když jsme potkali bezva kámoše ze školy. Ahoj holky! Pozdravil nás obě. Prohodila jsem s ním pár slov a dohodli jsme se, že zajdeme posedět se spolužáky a jejich známými do kavárny. A kámošku vezmi s sebou, dodal a koukal přitom významně na moji matku. Byla jsem tenkrát strašně naštvaná," vzpomíná studentka Leontýna.

Na to nepomůže z máminy strany nic - jen se stáhnout a mlčet. Holčička musí vyrůst natolik, aby získala vlastní ženské sebevědomí. Teprve pak dokáže i mámu přijmout jako ženu.

Změna rolí

Mine čtvrt století - a vztah mezi mámou a dcerou se obvykle srovná. "Matka bývala nesnesitelná. Ale jak mi začalo táhnout na třicet, dostala docela rozum..." - asi tak nějak by se dal postoj dcer charakterizovat. Holčička už si nemusí dokazovat odlišnost, má vlastní život, dokáže se k mámě vracet. Obě dospělé ženy se znovu sblížují. Hodně k němu přispívá i oddělená domácnost. Někdy tou dobou se naplní dceřina největší pubertální noční můra: Okolo třicítky se začne své matce podobat názory, chováním a někdy i zlozvyky. A je za to ráda. Vztah obou žen je na vrcholu, potkávají se jako rovnocenné bytosti, tak blízké, jak jen to lze. Toto období trvá dlouho, ale nakonec ho vystřídá stáří.

"Když matky zestárnou, stávají se závislými na dcerách - hierarchie vztahu se obrací. Přitom se dcera se svou matkou stále ztotožňuje, v její bezmoci vidí vlastní memento. Role se obracejí, matka by najednou měla dceru poslouchat, často ale odmítá. Na povrch vyplouvají emoce. Ani dcera se v této roli necítí dobře, vždyť přijímala mateřskou autoritu po celé dětství. Bezmocná a nemocná matka v ní vzbuzuje spoustu protichůdných pocitů: lásku, soucit, touhu pomoci, ale současně i poručit či ovládat," dodává Jiřina Šiklová.

Ať už je vztah mezi matkou a dcerou jakýkoli, je určující pro obě. A pokud to nedokážou přijmout, zásadně se ošidí. Dcera přijde o pocit zázemí a možnost prožití kontinuity sebe samotné. A máma bez její lásky nikdy nebude vést úspěšný a plný život.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nejsem votrok! aneb Hlášky puberťáků, co rodiče vytočí

10 věcí, kterých v životě budete nejvíc litovat

Když muž stáhne trenýrky: Tyhle věty nikdy neříkejte

Pomsta odhozené manželky. Dianne se po rozvodu kvůli mladší milence náramně baví | Video: Instagram/Dianne Laurance
reklama
reklama
reklama