Berenika Saudková: O tátovi, hyenách a sprosťárnách

Vypadá, jako by ožila některá z komiksových postav jejího táty. Malá, štíhlá, výrazně namalovaná blondýnka "se čtyřkami" však klame tělem. Berenika Saudková má celý život jednoho přítele a velkou odpovědnost za svou rodinu.

Od svých osmi let doma vaří, v deseti už zvládala svíčkovou. Stará se o tátovo dílo. Trápí ji lidská závist, pokrytectví a hyenismus, s nímž obchodníci rozebírali Kájovy obrázky, zatímco on ležel v bezvědomí v nemocnici.

Doporučujeme: Válečná fotografka: Nejhorší je vidět umírat děti

A tak na jeho počest a na připomínku narozenin uspořádala v Galerii Art Salon S v pražském Tančícím domě unikátní výstavu Kája Saudek: 18+, která zahrnuje unikátní erotické a pornografické kresby a grafiky od 50. let minulého století až do jeho tragické nehody. Požádali jsme ji při té příležitosti o rozhovor.

Tátovi jste říkala křestním jménem, to je docela neobvyklé.

Ano, Kája. Ono to celé vzniklo již v dětství. Asi za to mohlo jeho povolání. Měl totiž ateliér v našem domě, a tak mě dostával při odchodu maminky do zaměstnání každé ráno do péče. A vzal tu výchovu po svém. Kromě zodpovědného táty byl také můj kamarád, bratr, chůva. Kreslili jsme spolu u jednoho stolu a v mezičase spřádali všelijaké spiklenecké lumpačiny. Bylo to krásné dětství. Tak to byl zkrátka Kája.

Přesto pro vás muselo být vybírání kreseb na výstavu trochu divné, některá dílka jsou drsné porno...

Máte pravdu, přece jen to byl v první řadě táta a erotika se ke spojení otec - dcera zrovna nehodí. Ale v tomto případě stojí za to hodit stud a povýšit se na profesionála. Ty věci jsou mistrně nakresleny a neuvěřitelně sexy zároveň. To je kombinace, která musí mít přednost. Při výběru děl jsem občas úplně zapomněla, že ty vzrušující sprosťárny dělal vlastně táta. Takovou sílu v sobě nesou.

  

Byl nějaký obrázek, co jste se u něj tak styděla, že jste se ho rozhodla nevystavit?

Nebyl. Pro ně je určeno spodní patro. Jeden obrázek je tam fakt na hraně, ale co v dnešním světě může urazit? I v tomto případě to má bonus skvělého umění.

Jak na váš záměr uspořádat výstavu erotických listů reagovali rodiče?

Kája mi nechával volnou ruku. On mi v životě věřil a všechno, co jsem udělala chválil. Kdo ví, jestli měl pravdu, nebo mě jen rozmazloval. Když jsem mu před deseti lety říkala, že by si zasloužil důstojnou sexy výstavu, odpověděl: "Holčičko, udělej jak budeš chtít, bude to dobré."

Ale ještě tu byla má úžasná maminka. Přísná, rozumná a velice trefně kritická ke všem, na kom jí záleží. Ta mě umí po celý život držet pěkně při zemi. Když se byla v galerii podívat, jenom řekla: "No dobrý, Beruno, to se vám povedlo… Měla by ses ale konečně už vyspat, vypadáš hrozně, takhle si tě nikdo nevezme!"

Čtěte také: Obávaná lovkyně: Lev chutná jako výběrové prase

Takže hurá, mamince se výstava líbí, i když původně byla proti. Tvrdila, že ty obrázky Kája kreslil jen pro blízké přátele a neměl by k nim mít přístup kdokoliv. Ale změnila názor. Přesvědčila jsem ji, Kája dokázal vložit erotiku do čehokoliv, takže tu najdete reklamu, film, komiks a třeba i námět na interiér. A všechno je sexy.

Vyrůstat mezi erotickými kresbami, to muselo být divné dětství, ne?

Dítě si zvykne na všechno. Neviděla jsem v nahém těle na stěně nic divného, bylo krásné stejně jako květina ve váze. Až ve škole začaly být věci jiné. Jednou k nám přišla domů paní doktorka, protože jsem bývala často nemocná. Pak se zastavila v naší třídě ve škole a ukázala na mě prstem: "Ti mají doma pěkné sprosťárny!"

No a víte, co udělají děti - hned si na vás smlsnou... Ale nějak jsem to uhrála a nakonec se z toho stala i přednost. Když jsme byli starší, chodili si k nám spolužáci tátovy obrázky prohlížet - samozřejmě jen ty slušné!

Tatínek s maminkou se měli hodně rádi, patřili k nejstálejším českým známým dvojicím. Jakou vytvářeli rodinnou atmosféru?

Mamince bylo patnáct let, když se s tátou seznámili, a byli spolu do poslední chvíle. Maminka za tátou denně chodila i do nemocnice. Hádali se a milovali, táta často nosil kytky z louky, ona mu každý den výborně vařila. Pak si něco řekli, byly žárlivé scény. Já říkala - Maminko, vy se pořád hádáte, v tom se nedá žít! "Beruško, to je součást života, jinak by to byla nuda," vysvětlovala mi.

A měla pravdu! Jinde se lidi koukali na televizi, u nás se pořád o něčem diskutovalo. Byl to dům plný lidí, plný života.  Když si dnes na to vzpomenu, kéž by se ta doba vrátila. U nás v rodině panovala vždy obrovská láska.

Jak do toho zapadal strýc Jan Saudek a jeho rodina?

Než Honza poznal Sáru, byl téměř nonstop s Kájou. A nás děti všude tahali s sebou. Často jsme tyto dvě spojené rodiny trávili společně dny i noci, taková obrovská smečka o dvou lvech, kteří se navzájem ctí a jsou spolu ještě silnější než každý sám.  Pak se to ze strany Jana nějak zvrtlo a bylo po všem.

Rozhovor: "Dávám ženám to, co si zaslouží," říká gigolo

Vím, že otec hodně trpěl, když se Jan od něj odvrátil. V životě zvládl všechno: Přežil válku, komunismus, který ho za jeho obrázky zavřel do kriminálu, zradu přátel, všechny překážky a zákazy… Všechno zvládl, ale Honzovo odloučení neunesl, to ho strašně bolelo. Ale já vím, že Honza měl tátu pořád rád - až neuvěřitelně, oni jsou jednovaječná dvojčata, tam je láska nejsilnější.

Z toho, jak vyprávíte, je vidět, že jste měla tatínka moc ráda…

Ano, byl úžasný a moc mi chybí. A když se tu v galerii koukám na ty pikantní kresby, rozhodně mě nezkazil! Odjakživa mám jednoho přítele a na nudapláži mě rozhodně nenajdete.

Přitom vypadáte, jako byste vypadla z tátova komiksu… Máte to proto v životě jednodušší?

Kéž by! Ale opak je pravdou. Je těžké být neustále pod mikroskopem. Bulvár vás vyfotí v té nejhorší póze, a pak ještě napíšou, jaký jste hlupák. A nakonec přijdou konzumenti toho bulváru a pěkně si na vás smlsnou. Ti nejvíc umí kritizovat, propírají vás, nenávidí. A mimochodem, nemůžu za to, jak vypadám, nemám na sobě nic umělého!

Nejhorší je skrytá závist. Kdyby někdo přišel a řekl mi do očí: Ty jsi z tý Saudkovy rodiny, máš peníze, máš slávu zadarmo, máš vyšlapanou cestičku - tak můžu reagovat a vysvětlit, že to nemám tak jednoduché. Ale když mě lidi někde pomluví a já se nemůžu ani bránit, co s tím?

Nikoho už nezajímá, že jsem denně roky chodila za tatínkem do nemocnice, že mi maminka velmi vážně onemocněla a chodila jsem za oběma, že mi do toho zemřela milovaná babička a pak dědeček. Vykašlala jsem se na školu a běžela v šest ráno do práce, abych stihla vzít druhou směnu u lůžka v nemocnici. Pak přišla třetí směna hospodyně, a tou to ještě nekončilo. Byly tu rozjednané výstavy a rozjezd tátova muzea, do toho jsem musela řešit právní věci a milion dalšího…  Sama ani nemám čas tvořit tak, jak bych chtěla, a přitom má tvorba je vlastně jediná věc, která mě po celou dobu opravdu živila.

Po tátově úrazu jste musela hodně rychle dospět...

Já jsem dospěla už jako dítě. Tátův kamarád Libor říkal, že je to u nás obráceně - že já mám děti, a to jsou ti moji rodiče. Odjakživa jsem jim musela připomínat: Tohle je třeba udělat, nezapomeň být tam a tam… Od osmi let vařím a peču. Začínala jsem sladkostmi, protože jsem je jako malá měla ráda, a v deseti letech jsem už vařila svíčkovou. O tom si vždy báječně popovídám s Naďou Konvalinkovou, která je i přes rozdíl generace díky tomu mojí kamarádkou.

Těžký střet s realitou musel také být, když tatínek ležel v komatu, zatímco se hyeny vrhly na jeho dílo…

Je to od těchto lidí zlé a nedůstojné. V šedesátých letech se otec bál mít některé své věci doma, aby mu to tehdejší vláda nesebrala a nezavřeli ho. Proto je měl většinou schované u kamarádů v archivech. Ti praví přátelé mu obrazy po revoluci začali vracet, ti falešní si je nechali. A tak se spousta nečestných lidí dostala k penězům za cizí práci. Pak byli i tací, kteří ani za totality nepomáhali svým azylem a rovnou kradli. Jeden kradl z cihlárny tvárnice a jiný zas z tiskárny kresby…
(Saudkův slavný komiks Muriel a andělé si v roce 1969 objednalo nakladatelství Mladá fronta. Výtvarník odevzdal originál do tisku, ale výroba byla pro "ideologickou nevhodnost" zastavena. Komiks vyšel až v roce 1991 na základě původních tiskových štočků, originál byl však nadále nezvěstný. Objevil se až letos v aukční síni 1. Art Consulting v Praze. Policie ho na základě podnětu manželky výtvarníka Johany Saudkové zabavila a nyní zkoumá, zda nedošlo k trestnému činu - pozn. red.)

Ve chvíli, kdy jsme si povídaly, ležel ještě Kája Saudek v nemocnici. "Já bych tatínkovi hlavně přála, aby se měl dobře. Víte, on nikdy nebyl nikomu na obtíž. Vždy dával a nepamatuji se, že by bral. A teď tam chudák leží a jestli vnímá, tak vím, že to tak nechce. Ach jo, kéž už se to nějak vyřeší!" přála si tehdy Berenika. Přesto stále doufala, že se táta uzdraví. Rozhovor ale autorizovala až po jeho pohřbu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

5 malých ďáblů: Nejstrašnější děti historie

Šmejd, futrál, kanál aneb Jak se nadávalo před sto lety

Česká muslimka: Konvertovala, aby zachránila manželství