reklama
 

Obávaná lovkyně: Lev chutná jako výběrové prase

Co je zač dívka, která se živí lovem zeber, lvů a žiraf a ještě se s nimi fotí?

Foto: Archiv Michaely Fialové

Asi jste už slyšeli o mladé krásné slečně jménem Michaela Fialová, která má dost drsný koníček, respektive práci. Živí se totiž lovem. Neloví ovšem jen srnky a danky v českých lesích, ale také zebry, nebo třeba lvy v Africe. A se svými trofejemi se nadšeně fotí.

Právě tyhle fotky s širokým úsměvem už nějakou dobu pobuřují nejen českou veřejnost. Proto jsme se rozhodli zjistit, co je osmadvacetiletá Michaela vlastně zač. Výsledek? Dívka, která ráda provokuje a vlastně si jen vybrala "trochu" jiný způsob života, než na který jsme v našich končinách zvyklí. 

Lov totiž není jen o zabíjení, lov je především způsob života a způsob myšlení. Ostatně Míša vám to v rozhovoru vysvětlí sama...

V čem je lov prospěšný?

Je potřeba začít tím, že 90 procent lidí jí maso. Spousta zvířat se proto chová pro maso a v zajetí. Lovem vlastně proti velkochovům, ve kterých zvířata trpí, bojujete. Hlavní výhodu z něj proto mají zvířata. Když je ulovíte v lese nebo jinde v přírodě, pak žijí přirozeně a netrpí celý život v zajetí. Proto je podle mě třeba lov zpopularizovat, abychom začali jíst víc zvěřiny a méně tradičního masa někde ze supermarketů, které je navíc plné antibiotik a hormonů. Přitom skoro každý se dnes stará o to, co jí, chce biomaso.

A jaké můžete mít lepší maso, než to, které si sama ulovíte v přírodě. Dalším benefitem je to, že jde o činnost v přírodě. V Americe oblíbenost lovů rychle roste, je to tam považováno za rodinnou záležitost, kdy jde lovit i maminka a děti. Společně si uloví potravu, a ještě tráví čas v přírodě, místo aby děti seděly u počítače.

Tohle vás naučili rodiče? Vím, že jste z myslivecké rodiny…

Ano, byla jsem takhle vychovaná, protože táta vždycky lovil. Ten veřejný přístup, tedy to, že své trofeje vystavuju a mluvím o nich veřejně, jsem ale odkoukala až v Americe, kde jsem rok žila. Tam už je to naprosto normální, je tam 40 milionů lovců a mají tam i své lovecké celebrity.

Říkáte, že fotkami s trofejemi záměrně provokujete. Proč?

To má dva důvody. Ten první je jasný - chci se pochlubit svou trofejí, což lovci dělali od nepaměti. Když si vybavíte jeskynní malby, co na nich bylo? Samozřejmě kořisti lovců. Jen dnes si to nemalujeme na zeď, nebo netesáme do kamene, ale dáváme to na Facebook. To chlubení se je naprosto přirozený pud, který není třeba potlačovat. Lov je důležitý a není to nic, za co bychom se měli stydět. A druhým důvodem je, že u nás tenhle způsob života zatím nikdo nepopularizoval, nikdo o něm nemluvil, tak se snažím být první.

V českých končinách je obtížné pochopit, že lovit třeba zebry je to samé jako lovit srnky nebo zajíce. Jak to lidem vysvětlujete?

Já už jim to nevysvětluju. Kdo nechce chápat, ten to nepochopí nikdy. Jsme zkrátka v jiné geografické poloze. Kdyby tady u silnice běhaly zebry, je to hned něco jiného, ale když je lidi znají jen ze zoo, mají pocit, že jsou to chráněná zvířata, která já zabíjím. Tuhle nevědomost pak navíc ještě předávají svým dětem, takže já si z toho beru poučení, že je třeba začít u té nejmladší generace. Vysvětlit jí, že není normální držet zvířata ve velkochovech. Že není normální jít si koupit maso někam do obchodu, ale že je mnohem přirozenější si ho ulovit.

Tenhle způsob života je navíc i ekologičtější. Vždyť zatímco my podporujeme přirozený ráz přírody, kvůli velkochovům se ničí. Aby tam chované krávy měly co jíst, vyplení se les, a podobně. Snažím se svou činností lidi přesvědčit, aby, když už nechtějí sami lovit, alespoň kupovali maso od myslivců. Je s ním sice víc práce, protože musíte takovou srnku sami stáhnout, naporcovat, ale vyjde to levněji a je to také zdravější. Kdyby alespoň 30 procent svého příjmu masa nahradili zvěřinou, prospějí sobě i přírodě.

Není tedy problém také v tom, že jíme masa příliš?

Rozhodně to je problém. Měli bychom si masa víc vážit. Jenže jsme zvyklí, že už jako děti nám rodiče dávali maso skoro každý den, a tak ho bereme jako úplnou samozřejmost. Ale měli bychom si uvědomit, co všechno je třeba k tomu, abychom si mohli dát řízek. I proto je dobré alespoň část z toho postupu převzít na sebe. Já z toho důvodu také zdaleka nejím maso každý den, a když už, pokaždé ho dojím a nikdy ho nevyhazuju.

Vy jste odjakživa chápala, že je jedno, jestli se loví srnky, zebry nebo lev?

Ano, pro mě je to zvíře jako zvíře. Samozřejmě lovím něco obyčejnějšího, než je zrovna lev, protože těch je na světě málo a já nejsem pytlák. Lva lovíme jedině v případě, že se oficiální cestou vypíše výzva, že je třeba nějaký například zraněný kus z chovu odchytit.

Jaký máte názor na zapřisáhlé vegany a jejich přesvědčení, že tím pomáhají planetě?

Je fajn, že se snaží. Dělají víc než my. Nic proti nim nemám a na jednu stranu je oceňuji. Na druhou stranu, i kvůli jejich potravě umírají zvířata. Jejich jídlo se musí někde vypěstovat a kvůli tomu také mizí lesy a s nimi zvířata, která v nich žijí.

Takže by pro přírodu nebylo lepší, kdybychom maso z jídelníčku vyřadili úplně?

Pro přírodu asi jo, ale pro člověka ne. Je lékařsky prokázáno, že musíme jíst maso. Díky masu jsme tam kde jsme. Člověk potřebuje maso, jinak degeneruje.

Přestože zvířata lovíte, máte v sobě obdiv k nim? Také se někdy rozplýváte, jak jsou krásná a roztomilá?

Samozřejmě že to v sobě pořád mám. Proto také lovíme jen ta zvířata, která jsou k tomu určena. V žádném případě se nemůže stát, že zabijeme matku, která má někde mláďata. Na to všechno jsou navíc zákony. Je přesně dané, co a kdy a v jakém množství můžete lovit. A zákony nedodržují jen pytláci, ke kterým já rozhodně nepatřím. Samozřejmě že i v Africe je korupce, takže se bohužel loví i zdravá zvířata, ale já bych za tuhle hranici nešla. Tím, že jsem dost vidět, snažím se jít příkladem, mít meze.

Když teď pominu, jestli zabijete prase na zabíjačce, jelena v lese nebo zebru v Africe, jaký je to pro vás pocit, zabít živého tvora? Dělá to s vámi ještě něco?

Dělá. Pocitů se člověk nikdy nezbaví. Ale přebíjí to adrenalin a radost. Lov je pro mě sice zábava, ale zároveň i způsob obživy. Mám doma tátu, přítele, a když se mi povede ulovit zvíře, mám radost, že je mám čím nakrmit, co jim uvařit. To je asi přirozené. Určitě i vy máte někdy radost, když se vám povede se o někoho hezky postarat.

Říkáte, že lov je pro vás mimo jiné i zábava. Co všechno je na něm zábava?

Lidi mi vyčítají, když řeknu, že je to zábava. Ale já tím nemyslím, že je zábavné to zabíjení. Mě baví lov jako způsob života. Baví mě všechno od výběru zbraně až po tu výpravu, stopování zvířat, které může být někdy pěkně zdlouhavé. Kromě toho jsem díky lovu procestovala celý svět, jsem pořád venku v přírodě. Koho by to nebavilo?

Lov je i vaše práce - co všechno znamená být lovcem? Jak to funguje?

Každý to má trochu jinak. V Česku se bohužel oficiálně ještě nedělíme na myslivce a lovce jako je tomu ve většině států na světě, přitom já jsem čistý lovec. Na začátku vždycky musí být školení a roční kurz, ale vzdělávat se musíte průběžně. Musíte poznat druhy zvířat, poznat jejich stáří a podobně. Což je mimochodem další přidaná hodnota. Lovec dokonale pozná přírodu, zatímco spousta běžných lidí nerozpozná srnku od daňka. Ti, kdo to mají jako hobby, platí poplatky, aby si mohli zastřílet, a ty peníze potom jdou na péči o zvířata a danou krajinu.

Existují také třeba tazkzvané výměnné lovy, kdy si na internetu zjistíte, kdo shání jakou zvěř a vyměníte ji s ním za tu jeho. Třeba naše srnky jsou v Africe velká vzácnost a naopak. U mě to funguje trochu jinak. Jsem vlastně zaměstnaná, najímají si mě, a hlavně točím dokumenty, mám sponzory, kterým dělám reklamu. Lovím v podstatě všechno, co lze nebo co je potřeba, a nejčastěji to, co je nejblíž, tedy srnčí a dančí.

Jak dobře se tím dá vydělat?

Moc dobře ne, obzvlášť u nás ne. U nás mám problém sehnat sponzory, a tak zvažuju, že se odtud odstěhuju. V Americe, Skandinávii i v Anglii, pro kterou teď natáčím, je to už normální, ale u nás je asi potřeba počkat ještě dalších dvacet třicet let. Největším kamenem úrazu je, že myslivci u nás nerozdělují lov a péči. Všude jinde je to zvlášť a funguje to tak, že tam stačí zhruba čtrnáctidenní příprava a můžete jít lovit. U nás je to příliš složité.

Jak vůbec lov probíhá? Myslím, že si spousta lidí představuje, že každý den skolíte jednu žirafu, ale tak to asi nebude…

Tak to určitě není. Vím, že si to tak lidi představují, ale to je tím, že u nás není žádná osvěta. Myslivcům nikdo nerozumí, mají svoje tradice a svoji mluvu a nechtějí to měnit. Zatímco v Americe jsou celé televizní kanály, které se věnují jen lovu. Ve skutečnosti je to tak, že někdy třeba i pro srnce do českého lesa chodíte měsíc. Zvíře musíte nějakou dobu stopovat, nebo si sednout na posed a čekat, až se objeví. Pro mě to vlastně není jen lov jako takový, ale třeba i příležitost, jak strávit čas s kamarádem, což je lepší než s ním sedět v hospodě.

To zní, jako že máte při lovu spoustu času na přemýšlení. Myslíte také na to, že tam jste vlastně proto, abyste ukončila něčí život?

Přesně tak, času na přemýšlení je strašně moc. Člověk tu vypne, splývá s přírodou a přemýšlí, jestli dělá dobře nebo ne. Ale vždycky si to sama před sebou obhájím.

Maso z ulovených zvířat jíte. Nikdy jste neměla odpor k tomu, sníst třeba zebru?

Neměla. Pro mě je to maso jako maso.

Jaké maso je podle vás nejlepší?

Nejvíc mi chutná dančí. Ale vždycky je pro mě zážitek ochutnat něco nového. Třeba lev má světlé maso, které chutná jako takové výběrové prase.

Necháváte si i kůži a kožešiny?

Samozřejmě, nedovolila bych si nic z uloveného zvířete vyhodit, to by bylo plýtvání. Takže jsem si nechala ušít kabelku ze zebry i ze pštrosa, mám pár kožíšků. Taková kabelka vyjde na polovinu než třeba ta od Louis Vuitton, i když i tu doma jednu mám. A vím, že kráva, ze které je vyrobená, zřejmě někde celý život trpěla, zatímco ta moje zebra žila až do konce volně v přírodě.

Někde jste říkala, že psa byste klidně střelila, přestože jednoho doma máte, ale slona už ne. Jaký je mezi tím rozdíl?

Spíš jsem to myslela tak, že netoužím po úlovku slona. Ale myslím, že když je člověk v extrémním nebezpečí, vystřelí na cokoli, i na člověka. A lov je nebezpečný, extrémní, můžete při něm zemřít.

Po jakém úlovku toužíte?

Mým snem je pižmoň, protože jeho lov je náročný. Žije v hodně chladném a špatně dostupném terénu. Navíc má krásný kožich a určitě i dobré maso. Láká mě ještě aligátor, který se nejčastěji loví lukem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Test: Poznáte děti celebrit? Ke komu patří?

Emma Smetana: Štve mě český rasismus

Je váš pes smutný? Možná za to může vaše chování

Pomsta odhozené manželky. Dianne se po rozvodu kvůli mladší milence náramně baví | Video: Instagram/Dianne Laurance
reklama
reklama
reklama